Scott „URnotINdanger2“ Palmer, dřímající superstar - 2. část

Má na tebe tahle situace s uvězněnými penězi nějaký negativní psychický dopad?

Trochu ano. Po Černém Pátku jsem měl dost špatnej mindset. Nebyl jsem si vůbec jistý, jak dlouho bude trvat, než své peníze dostanu zpět – pokud vůbec. Měl jsem okamžitě přejít na nižší limity a začít hrát, což bylo úplně nejlepší mmožné řešení ze všech. Hlavou se mi ale honilo to, že když budu chtít pokračovat ve svých obvyklých limitech, budu potřebovat nějaký staking deal. Řekl jsem si, že bych měl nízkou hodinovku a stejně by tam nebylo tolik akce. Přestat hrát byla ale chyba. Měl jsem okamžitě pokračovat, protože teď nevím, jak lidé v tuto chvíli hrají, což je vždycky špatné. Nechci tvrdit, že jsem nehrál kvůli tomu, že jsem neměl přístup ke svým penězům na Full Tiltu. Spíš jde o mou vlastní lenost. Myslel jsem si, že nižší win rate nestojí za to něco dělat, ale to samozřejmě není žádná pravda. Jsem prostě extrémně líný.

Myslíš, že v dlouhodobém horizontu tě to stojí nejen čas, ale také získávání zkušeností a peníze?

Určitě ano. Jenom jsem se koukal na to, kolik byla má hodinová mzda předtím a kolik by byla poté. Vydělával bych mnohem méně, ale samozřejmě by mi nechybělo tolik praxe. Abyste v pokeru zůstali v kontaktu s ostatními, musíte hodně dřít. Před Černým Pátkem jsem hrával prakticky každý den po dobu pěti let. A mám pocit, že i když si dáš pauzu na jeden, dva, nebo tři dny, tvoji hru to nepříznivě ovlivní. Čím více budete hrát, tím výše se dostanete a tím spíše tam vydržíte.

Jakmile dostaneš peníze zpátky, přestěhuješ se hned do Kanady a začneš hrát?

Pokud peníze dostanu, určitě se budu chtít okamžitě stěhovat. Pokud by se tak stalo, pravděpodobně bych hned nesedl na nejvyšší limity, ale alespoň měsíc hrál na trochu nižších. Určitě by mě to ale motivovalo zapojit znovu do celého toho kolotoče online pokeru.

Před Černým Pátkem jsi často hrával také po boku Dana „Jungleman“ Catese. O co šlo?

To bylo jedno z nejlepších období mé dosavadní pokerové kariéry. Určitě šlo o její vrchol. Je těžké vidět to jinak. Jeho hra mi dala strašně moc. Sledoval jsem ho často, protože jsem věděl, že hraje mnohem lépe, než já. Pozoroval jsem ho hlavně, když jsme hrávali No Limit, k PLO jsme se moc nedostali. Koukat se a studovat jeho myšlenkové procesy mé hře skutečně prospělo.

Řekl bys, že bez jeho pomoci by ses nikdy nedotáhl na tak vysokou úroveň?

To zase ne, protože tehdy jsem už hrával $5/$10 a na tento limit jsem se dostal úplně sám. Nejedná se samozřejmě o závratně vysoké limity, ale už jsem je zvládal velice slušně. I bez něj bych se možná dostal na nejvyšší stakes, ale je pravda, že bez jeho pomoci bych na limitech $25/$50 asi nebyl konsistentním vítězem. Je opravdu těžké říci, jak moc mi vlastně pomohl, ale řeknu vám, že má heads-up hra se díky němu stala mnohem lepší. Na druhou stranu si však nemyslím, že by mi pomohl třeba v 6-maxu, protože v něm jsem už byl docela dobrý.

Jaké byly ty malé změny, co ti pomohly dostat se z $5/$10 až na nosebleeds?

Vlastně si nemyslím, že by byl až takový rozdíl například mezi kvalitně obsazenou $25/$50 a nosebleeds. Určitě tu rozdíly jsou, ale obecně to chce mít celkově lépe zvládnutou strategii než váš soupeř. K lepšímu hraní mi nepomohla jedna konkrétní věc, Jungleman mi prostě pomohl o něco lépe zvládnout hru jako celek. Díky němu jsem pochopil, jak správně přemýšlet o svých handách a o range, což mělo za následek to, že jsem dělal stále méně a méně chyb. Jakmile se ale dostanete na nejvyšší stakes, není to o chybách, ale o správném volení range vs. range soupeře. Jungleman mě naučil, jak správně určovat range v heads-up hře.

Je Jungleman nejtalentovanější hráč na světě?

Je to velmi inteligentní člověk, asi nejchytřejší, kterého jsem kdy potkal. Troufám si tvrdit, že i já mu ale trochu pomohl s jeho hrou. Dalo by se říct, že za každých pět věcí, které mě naučil, jsem ho já na oplátku naučil jednu. Hrával jsem tehdy opravdu hodně, takže jsem se v určitých věcech zlepšil i sám.

Vzpomínáš si v souvislosti s junglemanem na něco, co bys mohl vypíchnout? Třeba jedna session, nebo konkrétní handa, která se hodně povedla?

To si asi konkrétně nevzpomenu. Lidé si často myslí, že některá handa, nebo session je vrcholem kariéry daného hráče. Ale já to tak neberu. Obrovské částky jsem vyhrál i prohrál, a tak není nic, co by vyčnívalo.

Takže nekřičíš a neběháš po místnosti, když vyhraješ nad někým $300.000 3-outer?

Zatímco on (Cates) je dost hlasitý, já obvykle nic neříkám. Nebudu lhát, když řeknu, že na tiltu je dost otravnej. Je to docela frustrující, ale pokud mu to jde, chová se stejně jako já. Pokud nemám jó extrémní bad run, tak jsem v klidu. I když mám velké štěstí, moc to se mnou nedělá. Po velké prohře jsem nikdy nezničil klávesnici nebo tak podobně. Ale myslím, že totéž platí i pro Junglemana.

Joo, teď si vlastně vzpomínám, že jsem jednou proti Gusovi prohrál $380.000 pot a hodil jsem žetonama proti zdi. Už jsem v tu chvíli totiž prohrával asi $600.000. To bylo asi jedinkrát, co jsem něco takového udělal. Už jsem v jednu chvíli prohrával $800.000, ale nakonec jsem to stáhl na $300.000. Ale konkrétně tuhle handu jsem zahrál šíleně, takže jsem neměl žádné právo si stěžovat (smích).

V pokerové komunitě lidé rádi mluví o tom, který hráč je nejlepší. Věříš, že některý z hráčů je skutečně nejlepší?

Poker je zvláštní. Je to hodně podobné hře kámen-nůžky-papír. Jeden hráč porazí druhého a ten porazí třetího. A ten třetí nakonec porazí toho prvního. Někteří lidé jsou určitě o moc lepší než ostatní a umějí se především lépe přizpůsobovat. V mnoha případech bych byl přesvědčen, že jeden hráč může nad druhým vyhrát během 5.000 hand, ale v long runu se mu ten druhý přizpůsobí a on nakonec prohraje.

Vážně si nemyslím, že by existoval jeden jediný hráč, který by byl v konkrétní variantě nejlepší. Dokonce i když jsem hrával, nikdo takový tam nebýval. Každý měl své chyby a stačilo ho potkat, když měl špatnej den. Častokrát jsem si o někom myslel, že hraje dobře, ale on prostě jen ve hře proti mně chytil super hotrun. Kdysi jsem proti někomu takovému hrál. Už jsem zapomněl, o koho šlo. Myslel jsem si, že hraje skvěle a svěřil jsem se s tím svým přátelům. Ti mi ale řekli, že si myslí, že hraje špatně. Hrál jsem s ním pořád dál a sledoval ho a pak jsem si uvědomil, že má opravdu prostě jen štěstí. Mám pocit, že je nemožné říct, kdo je nejlepší, ale myslím, že by se to dalo dát do souvislosti s tím, kdo kolik vyhraje. Na druhou stranu - ani to moc neznamená...

Kdyby existovalo něco jako „durrrr Challenge“, kde bys mohl hrát No Limit Hold´em s Philem Ivey, uvažoval bys o účasti a myslíš, že bys nad ním měl edge?

Myslím, že jo, ale úplně jistý si tím nejsem. Myslím, že Ivey má lepší předpoklady pro to přizpůsobit se, než má třeba durrrr. A i kdybych proti němu měl zezačátku nějakou edge, stále bych měl strach. Proti durrrrovi jsem hrál dost na to, abych věděl, jak na některé věci reaguje. Proti němu bych se vždycky cítil ve výhodě. Proti Philovi bych mohl být trošku víc v obraze tak po 10 - 15.000 handách. Kdybych mohl, tu výzvu bych přijal, i když jsem proti němu tolik nehrál.

Takže durrrr se neumí přizpůsobovat tolik jako ty?

Já nevím, jak hraje v současné době, ale kdysi si moc neuvědomoval své chyby. Aspoň teda podle mého názoru. To Ivey je jiný. Hrál jsem s ním sice jen krátce, ale pokud proti němu delší dobu děláte nějakou určitou play, postupně si toho všimne a pořádně vám ji ztíží.

Pokračování příště...