Aktuálně
Welcome to Las Vegas
Welcome to LAS VEGAS.
Po roce jsem zase viděl nápis,
který vhání do žil adrenalin. Ten krásný pocit, že se blíží něco velkého,
zajímavé sumy dělí dobrá rozhodnutí od špatných a ještě větší rozdíly ve
výsledcích může přinést jediná otočená karta. Ten pocit, který už se mě zmocňuje
jen opravdu hluboko v nějakém zajímavém turnaji, se tentokrát dostavil už na
letišti.
Byla to tak trochu odměna za den strávený na cestách. Za
předešlý den strávený přemýšlením o tom, co všechno si zabalit. Za vstávačku
před devátou, což byla po celý květen hodina, kdy jsem se ukládal ke spánku
anebo ze všech sil soustředil na final table.
Začalo to všechno
stejně jako loni, Marty mě vyzvedává u mě doma, na letišti přebírá řízení jeho
přítelkyně a my se vydáváme vstříc dlouhému letu. Olafova masivní draw na riveru
(v podobě pošty, která měla doručit jeho nově vyrobený pas) nepřišla a tak
cestujeme ve stejné sestavě. První chybu dělám před flopem v první partii. Na
elektronické letence není uvedený terminál, já hlásím, že do Londýna se poletí z
jedničky jako do ostatních zemí mimo Schengen, ale pak se nechám zviklat, že to
bude spíš nový terminál 2. Jedeme ke dvojce, ale skočím se do haly rychle
podívat, jestli jsme dobře. Najdu na tabuli náš let, bleskem se vrátím k autu,
že jako můžeme vystupovat, loučíme se a v hale ihned zjišťuju, že na té tabuli
bylo červeně napsáno, že letíme z jedničky. Dvě chyby v jedné partii, ale
naštěstí je to první level a moc to nestojí.
Na ranveji čekáme
celou věčnost na povolení k odletu. Při klesání nad londýnské Heathrow nás
trochu procvičí turbulence a Marty vtipkuje, že jedem po nějakých okreskách. Na
zemi se sotva máme čas přesunout na další let, letíme ze stejného terminálu se
stejnou společností, ale letiště není zrovna malé. Tentokrát už je to záležitost
na deset hodin a tak řešíme, kolik bychom si připlatili za to, kdybychom byli ve
Vegas třeba za hodinku. Systém palubní zábavy British Airways však obsahuje
relativně slušnou dávku filmů nových i starších a k tomu jeden díl od většiny
známých comedy seriálů, takže ve Phoenixu jsem usoudil, že jsem tu částku trochu
přestřelil. Po Harvey Milkovi (ten chlap byl frajer, ale film není zas tak
úžasný, zvlášť když mu konkuruje Duel Frost/Nixon) a německém filmu Jerichow
(žádná velká zápletka nebo originální myšlenka, ale slušná práce v evropském
stylu - na takovou cestu vhodná volba) jsem zabrousil do archivu na Casino
Roayale (žádný 4-way allin se straight flushí, ale parodie s P.Sellersem ze
60.let) - gamble musí být, loni jsme taky viděli v letadle "21". Na Předčítače
už nebyl čas, takže po pár seriálech (u Big Bang Theory nešel smích potlačit -
škoda, že jsem se nepodíval na Martyho výraz, když jsem mu vysvětloval, že se
tak směju seriálu o fyzicích - když ale můj soused začal provádět něco, co jsem
odhadl na muslimskou modlitbu, tak jsem dal friendly pauzu) se už šlo na
přistání. To už Mártyho opustil humor z Londýna a použil pytlík, já to jakž takž
zvládl, ale divit jsem se mu nemohl.
Ve Phoenixu nás čeká kontrola
strýčka Sama. Jak tak stojíme na konci fronty (z letadla jsme expres vyhledali
toalety), mého souseda si vyvolali jménem a já přemýšlím, jestli jsem mu měl v
letadle půjčovat tužku, nebo jestli mě zatknou rovnou s ním, až na ní najdou
jeho otisky prstů. Dáma za přepážkou zatlačí na oslabeného Martyho sérií dotazů,
které sníží naši důvěryhodnost na nulu. Nejprve přizná, že je profi poker
player, a cestou na WSOP se tváří jako turista, i když je na business trip. Při
dotazu na finance místo devíti tisíc bezelstně hlásí deset, načež paní mohutně
zakroutí hlavou, škrtne naše "ne" na otázku, zda vezeme víc než 10.000 USD
(hlavní téma všech varovných nápisů v celé místnosti - hlaste předem). K mé
nesmírné úlevě však zmíněnou částku připíše na formulář tlustým fixem a
propouští nás bez problémů k celníkům, kteří nás sice po téhle produkci podrobně
vyslechnou, ale ani nechtějí vidět tašky a přejí nám příjemný pobyt v zemi
svobody. Inu, i s americkými úředníky je normální řeč (nejméně pokud máte
štěstí).
Kvůli čekání na tuhle úřední jízdu se nám zkrátila i druhá
přestupní přestávka, takže záhy nasedáme do letadla a domluvíme si s posádkou
sedadla hned u toalety. Pohled z okna na město pod námi je úchvatný, kousek od
letiště vedle mrakodrapů stojí i hokejová hala a stadion, na němž zřejmě začíná
zápas MLB a z letadla je vidět přímo na obří obrazovku. Pak už okamžitě přichází
vzpomínka na SimCity, celé město je jedna velká lekce geometrie. Las Vegas je
vysloveně za rohem, let netrvá ani hodinu a Martymu se díky spánku udělá lépe -
do okamžiku, kdy před přistáním trávíme skoro vteřinu ve stavu beztíže. Pohled
na rozsvícené Vegas mě naštěstí přivádí na jiné myšlenky a z ranveje se dívám
přímo na Tropicanu, do oken, za nimiž jsem loni pozoroval noční letiště, když
jsem se cestou na pokoj stavoval pro kolu v automatu.
Projednou
jsme přiletěli s velkou rezervou a Dominik, kterého si jistě pamatujete z
loňského blogu, se kapku zdržel, což nám celkem přišlo vhod kvůli reklamaci
poškozeného kufru, pán na baggage desk nejdřív zkouší dost hloupou historku o
celnících, kteří otevírají zamčené kufry násilím, ale když vidí, že tudy cesta
nevede, ochotně nám dává instrukce, kam si zavolat o náhradu a navrch přidává
slevový voucher na budoucí letenku jako omluvu za komplikace, takže to nakonec
vypadá, že ta přívětivá tvář Ameriky je pořád stejná. Vzhledem k našemu
pocuchanému stavu se s Dominikem stavujeme jen pro nejnutnější zásoby na noc a
rovnou jedeme převzít pronajatý dům. První dojem je vskutku kvalitní, sice jsme
se nakonec smířili s domem bez bazénu (nepočítám-li nafukovací kotlík na guláš,
co stojí na terase, nebo společný bazén přes několik bloků), ale jinak nám
zřejmě nebude nic chybět.
Zítra se ještě ke stolům nechystáme, ale už je
nejvyšší čas myslet začátek WSOP. První turnaj, ve kterém je možno si koupit
procenta, je páteční 1500 FLO8 (jelly). Samozřejmě je v ceně přirážka (tj. 1% z
1500$ eventu nestojí 15$). Vyhrazujeme si právo ceny kdykoli změnit, veškeré
inzerované ceny jsou jen informativní. Preferovaný způsob platby je transfer na
PokerStars nebo FullTiltu, ale lze se dohodnout i na platbě na český bankovní
účet. Komunikovat s námi lze nejlépe přes skype, či email, případně naše U.S.
telefony, které se do zítřka objeví v profilech.
« Zpět
Video
Spolupracujeme