Ukázka z knihy Kmotr pokeru: Má vzpomínka na Stueyho

• Knihu Kmotr pokeru a další vybrané tituly si můžete za cenu pouhých 199 Kč objednat prostřednictvím našeho internetového obchodu pokeroveknihy.cz

Kapitola 31

Mezi hráči a gangstery jsem za ta léta potkal celou řadu zajímavých osobností. Kdybych je neznal osobně, příběhům o nich bych snad ani nevěřil. Mnoho z nich jsem považoval za přátele nebo alespoň za známé, se kterými jsem zažil hezké chvíle i přesto, že byla řada z nich obviněna z nějakého těžkého zločinu nebo zločinů. Neříkám, že každý, koho jsem kdy potkal, se stal mým přítelem, ale když se podíváte pořádně, na každém lze najít něco, co se dá ocenit.

Jak jinak bych si mohl užívat společnost nelítostného vraha Tonyho Spilotra nebo skupiny hráčů na Exchange, kteří porušovali zákony na denním pořádku? Hráči, tedy alespoň ti, se kterými jsem soupeřil, dělali život zajímavým – a přesně to jsem měl rád na Las Vegas. To město bylo prostě plné osobností. Byl tu například problémový Stu Ungar. Stuey byl člověkem, který třikrát vyhrál Main Event Světové série. To se kromě něj podařilo jen Johnnymu Mossovi, jenž ovládl premiérový Main Event v roce 1970. O Stueym dokonce natočili film. Jmenoval se High Roller: Příběh Stu Ungara. Musím říct, že ho v něm vyobrazili poměrně přesně.

Ačkoliv byl Stuey můj dobrý kamarád, měli jsme komplikovaný vztah. Záleželo na situaci a prostředí. U stolů byl tím nejarogantnějším a nejnepříjemnějším člověkem, kterého jsem kdy poznal. Byl asi jediným chlapíkem, kterého jsem u stolu málem praštil. Byl jsem třikrát těžší než on – mých 150 kilogramů proti jeho padesáti – a chuť inzultovat ho jsem měl poměrně často. Za stoly byl naprosto nesnesitelný. Vídával jsem Stueyho házet karty po dealerech a neuvěřitelným způsobem jim nadávat. Byl jsem svědkem toho, že na dealera plivnul, protože mu rozdal špatné karty. V kasinu Golden Nugget jednou nadával dealerce tak dlouho, až zavolala floormana, sundala si jmenovku a oznámila: „Končím tady.“ Pak se otočila na Stueyho. „Ty zkurvysynu, pojď ven a já ti nakopu prdel.“ Byla to velká a silně vypadající žena. Stuey tuhle výzvu moudře odmítl.

Když vítězil, byl nejlepším hráčem, kterého jsem kdy viděl. Když prohrával, byl jedním z těch nejhorších. Mimo stoly jsem ale Stueyho miloval. Všechny dívky ho milovaly. Byl chytrý, zábavný a měl báječný smysl pro humor. Nevím sice, jaké měl IQ, ale jsem si jistý, že to byl génius. Měl všechny vrozené vlastnosti, které byly zapotřebí k tomu, aby se z vás mohl stát skvělý pokerový hráč. Až na jednu: disciplínu. Ta byla tím důvodem, proč se nestal jedním z nejlepších v historii. Kdyby měl sebekázeň, byl by tím úplně nejlepším. Stuey o svých nedostatcích moc dobře věděl. Obzvlášť to ukazuje citace v jeho autobiografii One of a Kind: „Existuje staré pokerové přísloví, které říká, že u stolů jste sami sobě tím nejhorším soupeřem. Něco vám řeknu. V mém případě se jedná o to nejpravdivější, co kdy někdo vyřkl.“ Byl tím největším gamblerem, kterého jsem znal – a to už o něčem svědčí. Po svém druhém vítězství v roce 1981 se ho zeptali, co dělá ve volném čase. Odpověděl, že nehraje jen tehdy, když spí nebo jí. Zeptali se také, co udělá s vyhranými penězi. „Prohraju je,“ řekl.

Takový byl Stuey. Sázel na koně, míčové hry, golf, prostě všechno. Jednou mě v golfu obral o 800.000 dolarů. Později jsme si jeli zahrát proti někomu do Nashvillu a já se s ním utkal znovu. Svých 800.000 jsem vyhrál zpátky a přidal k tomu dalšího půl milionu. Když jsme se vrátili do Vegas, měl mi moji výhru dát, ale ještě než skončil víkend, tak všechno prohrál sázením na koně a sporty. Nikdy jsem ty peníze neviděl.

Doyle Brunson, Stu Ungar a Jack Binion

Dvěma výhrami v Main Eventu Světové série v řadě v letech 1980 a 1981 si zajistil pověst jednoho z nejlepších pokerových hráčů. Pak ale propadl drogám. Ještě horší byla situace poté, co se v 1986 rozvedl se svojí ženou Madeline. Zlomovým momentem ale nejspíš byla sebevražda jeho nevlastního syna Richieho nedlouho poté. Mladík se oběsil na televizním kabelu v garáži lasvegaského Hiltonu. Spekulovalo se, že chlapec trpěl komplexem méněcennosti, protože Stuey byl velice slavný a hodně se o něm mluvilo. Bylo to všechno moc smutné. Stuey si ode mě na Richieho pohřeb půjčil peníze a vrátil mi je zpátky. Drogy mu zničily život. Vyšňupal tolik kokainu, že si zničil nosní přepážku. Doktoři mu museli provést její rekonstrukci, ale ta se příliš nevydařila. Navíc to asi bylo zcela zbytečné.

Stuey se k zeleným stolům vrátil v polovině roku 1997 a byl to ten nejpamátnější comeback, jakého jsem byl kdy svědkem. Jeho první titul z roku 1980 byl výsledkem agresivní hry mladého muže, který získával během turnaje sebevědomí a kterému pomohla také vydatná porce štěstí. Ale tenhle třetí vyhraný šampionát v roce 1997 ukázal jeho skutečnou brilantnost. Titul přišel po desetiletí v drogovém oparu, po smrti jeho nevlastního syna, odvykačce a rekonstrukční operaci nosu. Seděl jsem s ním v roce 1997 na posledních dvou stolech. Hrál poker tak, jak jsem si představoval, že hrají stradivárky v rukou mistra. Seděl jsem v Horseshoe a sledoval ho. Nohu jsem měl opřenou o křeslo, popíjel kafe a v uších mi zněl zvuk roztočeného kola rulety a slotů. Byl jsem ohromený. Věděl jsem, pod jak velkým psychickým a emocionálním tlakem hraje. Tohle je opravdová ukázka jeho skutečných schopností, napadlo mě. Nikdo nikdy nezjistí, jak dobrý mohl být, kdyby nezačal s drogami. Jeho výkon v heads-upu proti Johnu Strzempovi, manažerovi Mirage, demonstroval jeho výjimečnost.

Stuey byl nepochybně nejlepším turnajovým hráčem, který kdy žil. Jeho pokerový styl byl pro turnaje jako stvořený. Vyhrál všechny tři velké eventy, které kdy hrál, přičemž i jeden ze čtyřiceti by byl skvělý výsledek. V cash games ale mezi nejlepší nepatřil. Mohl, ale jeho Achillovou patou byl jeho výbušný charakter a vnitřní démoni. Prostě rozhazoval peníze. Někdy se po prohře potu tak naštval, že mu bylo jedno, jestli pošle zbytek peněz do hry se špatnými kartami a odejde domů s prázdnou. Alespoň to tak vypadalo.

Smutnou pravdou bylo – jak už to ukázal mnohokrát za pokerovými stoly, při závodech psů a koní a dalším sázení – že mu to bylo opravdu jedno. Byl to hráč tělem i duší. Rok před jeho smrtí jsem s ním hrál v Horseshoe no limit holdem a dostali jsme se do konfrontace, která o něm mnohé vypovídala. Akci jsem načal raisem s K , Q . Stuey chtěl pot ukrást už před flopem, a tak mě re-raisnul. Věděl jsem, jak přemýšlí, takže jsem ho dorovnal. Na flopu se objevily karty A , T , 3 . Vsadil a já ho se svojí royal flush draw raisnul. Stuey měl pár a flush draw. Jeho handa nemohla být úplně bez šance, ať už jsem měl cokoliv, takže mě vystavil all-inu. Musel jsem ho samozřejmě dorovnat. Otočil jsem své karty. Byl to tak vysoký pot, že jsem mu chtěl navrhnout nějaký deal, pokud bychom měli podobné šance na výhru. Stuey otočil 8 , 3 . Věděl jsem, že jsme na tom podobně, a tak jsem se ho zeptal, jestli nechce pot rovnoměrně rozdělit nebo si vzít část peněz zpět. Věděl jsem, v jak zoufalé finanční situaci se nachází, takže jsem předpokládal, že by to mohl zvážit.

„Ne, jdeme gamblit,“ řekl. Tohle byl prostě Stuey. Po blank turnu i riveru bral pot. Dvaadvacátého listopadu 1998, na pětapadesáté výročí vraždy prezidenta John F. Kennedyho, našli Stueyho mrtvého v pokoji motelu Oasis v Las Vegas. Bylo mu 45 let. V jeho těle byly nalezeny malé stopy kokainu, methadonu a percodanu, ale ty nebyly příčinou smrti. Koroner z Clark County připsal jeho smrt srdeční zástavě. „Příčinou náhlého úmrtí je kornatění cév, které se vyvíjelo již delší dobu. Smrt byla způsobena jeho životním stylem.“

Během smutečního obřadu jsme uspořádali sbírku na ceremonii a pohřeb, přičemž přispěl téměř každý z nás. Podle některých si během své kariéry přišel na 30 milionů dolarů, ale v době své smrti byl bez peněz. Zemřel rok a půl poté, co získal svůj třetí titul na WSOP a milion dolarů. Nemohl jsem se přes tu tragédii přenést. Zmařený život tak mladého člověka a tak vzácného talentu. Stuey byl 14. května 2001 posmrtně zvolen do Pokerové síně slávy. Oslavy se v Horseshoe zúčastnily dvě stovky těch největších pokerových osobností a jeho bývalá žena s dcerou.