Sam Grafton: Poker a mlčenlivost, II. část

• Sam Grafton: Poker a mlčenlivost
• Sam Grafton: Poker a mlčenlivost, závěrečná část:

Profesionálové, které průmysl využil k propagování hry v letech pokerového boomu, byli bez debat hodně charismatickou partičkou individualit. Jestliže se jednalo o zlaté časy poker z hlediska jednoduchosti budování bankrollu, pak jistě tohle období podobně vnímají také televizní producenti a novináři, kteří tehdy hledali zajímavé osobnosti. Neměli bychom zapomínat, že tihle profíci byli za své PR vystupování bohatě odměňováni. Pokud v současnosti nejsou elitní pokeroví hráči ochotni plnit roli "E-doga" nebo "Poker Brata", má to hodně společného s tím, jaký finanční dopad to pro ně bude mít. Generace, která se na scéně pohybovala ještě před nástupem online hráčů, jistým způsobem do pokeru a jeho budoucnosti investovala. Tihle lidé buď dostávali sponzorský plat, a nebo, v případě Full Tilt Pokeru, měli ve společnosti svůj podíl. Pokud se jednalo o ten druhý případ, tak je přece jasné, že se vám mnohem více chtělo aktivně podílet na všeobecném hypu a všemožně se snažit o to, aby se hra i vaše společnost neustále vyvíjely.

S výjimkou Daniela Negreana, Antonia Esfandiariho a několika dalších se generace live hráčů, kteří se stali slavnými za dob pokerového boomu, stáhla z výsluní. Mnohým z nich začal za stoly ujíždět vlak, jiné zničil skandál Full Tilt Pokeru. Internetová generace má své místo na pódiu zcela volné, záře reflektorů patří jim. Zdá se však, že toho nechtějí využít. Důvody se různí. Vzdorovitost předních profesionálů k pozornosti médií má alespoň částečně co dělat s absencí sponzorských smluv a výhod, které byly za tehdejších časů standardem. Přepadení Jonathana Duhamela a Thea Jorgensena, stejně jako třeba kauza s vloupačkami do hotelových pokojů na EPT10 Barcelona, pak ještě více podporují nechuť hráčů veřejně publikovat výši svých zisků. Nicméně hlavním faktorem, který se tu odvážím vyslovit, je způsob, jakým si současný profesionál buduje svůj bankroll.

Současný pokerový profesionál

Společnost je k lidem, kteří si na živobytí vydělávají kartami, i nadále pasivně-nepřátelská. Současný hráč se musí potýkat s nedůvěrou ze strany bank a pronajímatelů, antipatií přátel i rodiny a vládou, která považuje váš příjem za protizákonný, ale stejně ho daní. Tohle jsou problémy, kterým pravděpodobně čelila i generace Brunsona nebo Hellmutha. Má generace ovšem na rozdíl od té předchozí musela čelit také společnostem jako Full Tilt Poker a UB, kde se ostatní profesionálové přiživovali na našem raku, zatímco s našimi finančními prostředky a důvěrou nakládali s trestuhodnou nedbalostí. Profesionálové, které můžeme sledovat dnes, tohle všechno překonali a svůj bankroll si vybudovali bez pomoci rake-backů, depozit bonusů a extrémně slabé konkurence. Všechny tyhle věci před nějakými šesti, sedmi lety vstup do světa pokeru výrazně ulehčovaly. Vzhledem k okolnostem se rozhodně dá chápat, že si prostě jen chtějí užít své peníze a odmítají dělat cokoliv navíc.

Já osobně však doufám, že naši nejlepší profesionálé v Colmanových šlápějích kráčet nehodlají a budou si chtít záři reflektorů užít. Současná hra, myslím tím za stoly, je mimořádným testem individuálních kvalit. Žádný hráč se však na vrchol nedostal pouze vlastním přičiněním. Šíření a vývoj pokerových strategií je pozoruhodným příběhem, s velkou pravděpodobností už navždy jediným svého druhu. Důvodem, proč se strategie rozvinuly a rozšířily takovou rychlostí, jsou přátelské vztahy, které se zformovaly mezi samotnými hráči. Pokerové znalosti se formují v hloučcích lidí, postávajících v lobby během živých eventů, na Skypu a WhatsApp, kdy kamarád pomáhá kamarádovi. Byla to právě tahle pestrá mozaika experimentování a různých inovací, která se prolínala napříč rozdílnými kulturami a společenskými třídami. Vznikla tak nevšední síť studia a sebezdokonalování, v lecčems připomínající různá bratrství.

Nemyslím si, že tihle všichni hráči, kteří se na vrchol dostali zásluhou vynaložené dřiny, těm ostatním něco dluží. Byl bych ale určitě raději, kdyby nejchytřejší a nejtalentovanější lidé v komunitě využili své současné postavení k tomu, aby pomohli formovat budoucnost naší hry. Mohli bychom se například pokusit získat kontrolu nad re-entry turnaji nebo zabránit prolínání pokeru s ostatními formami hazardu. Stačilo by pouze, aby pokerová elita využila svoje aktuální postavení a nahlas o těchto problémech promluvila, protože znepokojují celou komunitu. Pokud se nebudeme nijak angažovat a zcela přestaneme spolupracovat se společnostmi a organizacemi, které tvoří budoucnost pokeru, pak svým mlčením velice riskujeme. Může se totiž stát to, že hra, jež tolika z nás poskytla tak výrazné příležitosti, postupně zemře.

Repríza One Drop

Na závěr bych se ještě rád vrátil k přenosům ESPN z turnaje Big One for One Drop. Možná jedním z nejsilnějších momentů celého vysílání byla konfrontace mezi Scottem Seiverem a Tobiasem Reinkemeierem, kdy prvně zmíněný svého soka v 6-handed fázi hry vybluffoval z pocket páru es. Tenhle hand si diváky musel získat i z mnoha jiných důvodů, než je pouze velikost buy-inu do turnaje. Je absolutně pohlcující sledovat, jakým způsobem Seiver během hry s Tobiasem manipuluje, aby dosáhl kýženého výsledku. To, že se rozhodl svůj bluff ukázat, je ještě krutější. Vůbec nejpozoruhodnější na tom celém ale je, jak i takový hráč, jako Tobias, může zcela ztratit kontrolu nad určitou situací. Ve chvíli, kdy se zakloní do své židle, zahodí svoji masku skvělého hráče o ukáže, jak zranitelný je. V tomto směru jsou diváci svědky něčeho, co bychom si klidně obhájili jako velký sportovní moment - je to drama, které ukazuje složitost hry a zároveň něco lidského.

Jako pokerový fanoušek obdivuji, že jsou elitní hráči schopni ukázat takové momenty a vděčný médiím, že je poté dokážou dopravit k širšímu publiku. Jako profesionálové si ale musíme uvědomit jedno. Pokud hrací sál vyklidíme ihned po skončení turnaje, zanecháme po sobě prázdnotu, se kterou už poté nelze manipulovat. Měli bychom mít na paměti, že prázdnotu v podobě Colmanova mlčení vyplnily stovky obrázků zamračeného chlapíka, jenž jako by svými vyhranými miliony pohrdal. Pokud profesionálové nebudou sami tvořit pokerovou agendu, pak to za nás udělají jiní. Bude to ale často ke škodě komunity i nás samotných.