Z pokerové historie: miliardář proti všem (1)

Všichni, kdo se zajímají trochu hlouběji o pokerovou hru ve světě, jistě vědí, že širší profesionální špička si vydělává na svůj vysoký životní standard především v high stakes cash hrách. Tyto cash games hrají profesionálové mezi sebou, ale čas od času se pro ty nejlepší z nich naskytne vítaná příležitost, kdy si mohou zahrát o velké peníze proti bohatým amatérům, kteří si třeba chtějí dokázat, že na velký poker mají.

V případě těch nejbohatších amatérských hráčů se také může jednat o vyhledávání adrenalinové pokerové zábavy, která je zpestřena třeba hrou proti těm nejlepším z nejlepších. Někdy se v průběhu takových herních seancí může stát, že se na takového amatéra usměje extrémně štěstí a ve vysoké hře třeba i některého ze známých profesionálů porazí. A to jsou potom právě okamžiky, kdy je takový amatér na vrcholu blaha a je potom schopen pro jejich opakování udělat cokoliv.

Asi neznámějším z těchto amatérů je Andy Beal, který se v Las Vegas proslavil hrou proti skupině věhlasných profesionálních hráčů. Andrew „Andy“ Beal je 56letý texaský byznysmen, jež vydělal své miliardy na bankovním a realitním trhu. Je absolventem Michigan State University a jeho vášeň pro matematiku, především teorii čísel, ho přivedla až k vypsání odměny 100.000 dolarů za vyvrácení nebo potvrzení tzv. The Beal Conjecture, což je matematická domněnka právě z jeho oblíbeného oboru. Nejvíce se ale Beal proslavil mimo matematiku, a to v kasinovém prostředí.

Stal se totiž zatím jediným pokerovým hráčem na světě, kterému se v jediném hracím dni podařilo vyhrát přes 11 miliónů dolarů. Tento husarský kousek se Bealovi povedl 12. května 2004, kdy obral skupinu špičkových profesionálních hráčů o 11,7 miliónů dolarů. Ta skupina byla tehdy tvořena těmito známými jmény:  Chip Reese, Hamid Dastmalchi, Gus Hansen a Jennifer Harman. Ale nepředbíhejme a podívejme se, jak k této celé záležitosti vlastně došlo.

Vášeň miliardáře Andy Beala pro sázky a poker byla v lasvegaské herně Bellagio známá již nějakou dobu. Původním oblíbeným koníčkem Beala byl blackjack, ale zhruba od roku 2001 se začal věnovat více pokerové hře, takže v cardroomu Bellagio byl stálým hostem. Právě někdy v únoru roku 2001 hrál Beal limitní holdem $400/$800 proti dvěma známým profesionálům - Mikeu Laingovi a Toddu Brunsonovi. A Andy Beal tuto seanci vyhrál. To mu ovšem nestačilo a nechal si z vlastní banky v Dallasu poslat další peníze, aby mohl následující večer hrát o vyšší sázky. To už se jednalo o hru $1.000/$2.000 a v ní se mu dařilo také, takže si domů do Dallasu mohl odvézt výhru ve výši asi 500.000 dolarů.

A jak už to bývá, tenhle úspěch Andy Beala nabudil natolik, že se hned příští měsíc do Las Vegas vrátil s plánem hrát o ještě větší peníze. Tentokrát měl zájem hrát poker se sázkami $15.000/$30.000 a jeho podmínkou bylo, že by se mělo jednat o heads-up formát hry.

Beal se totiž domníval, že tak enormní zvýšení sázek dostane profesionály ze zóny komfortního uvažování a že tím tedy jako amatér bude trochu kompenzovat nezkušenost.

Andy Beal tedy začal o svých herních plánech vyjednávat s nestorem profesionálů Doyle Brunsonem a dohodli se, že Brunson sestaví skupinu hráčů („The Corporation“), kteří dají dohromady peníze a budou proti němu jednotlivě hrát. Vše se nakonec peněžně domluvilo tak, že se bude hrát poker s uvedenými limity a prvním soupeřem Andyho Beala se stal dnes již pětinásobný šampión WSOP a také WPT šampión Tedd Forrest. Hra začala v jednu hodinu odpoledne a Bealovi se v ní moc nedařilo, protože k večeru už prohrával přes milión dolarů. To byl okamžik, kdy Beal požádal o zvýšení blindů na $20.000/$40.000, ale ani za této nové herní situace se mu nedařilo a prohrál další dva milióny. Když pak nakonec ještě Beal prohrál další milión proti pokerovému profesorovi Howardu Ledererovi, rozhodl se, že ukončí hru a vrátí se domů do Dallasu.

Tahle pokerová lekce, kterou dostal od těch nejlepších, sice trochu pošramotila jeho ego, ale nevzala mu chuť na odvetu. S úporností sobě vlastní, s níž vybudoval své podnikatelské impérium, se vrhnul do výuky heads-up hry a začal pečlivě pracovat na svých pokerových dovednostech. V detailech šel tak daleko, že přeměnil konferenční místnost ve svém úřadě na pokerovou hernu, aby se toto prostředí co nejvíce podobalo cardroomu v Bellagiu. Nechal si dokonce třeba objednat i ty samé karty a dealer button.

Nakonec přesvědčil jednoho z vyšších bankovních úředníků a celkem schopného pokerového hráče, aby mu dělal sparingpartnera. V neposlední řadě si Beal najal z Las Vegas dva dealery na rozdávání a míchání karet. Nakonec se ještě dal do studování velkého množství pokerových videí zaměřených na heads-up hru a jako osobního trenéra si najal zkušeného profesionálního hráče v důchodu, který nepatřil do komunity lasvegaských hráčů. Když už si myslel, že se začíná ve své hře zlepšovat, podnikl několik testovacích návštěv Las Vegas, které potom vyvrcholily jeho slavným střetem s plejádou profesionálních hráčů těch nejzvučnějších jmen.