Nikdy se nevzdat: nejdelší heads-upy pokerové historie, část první

Finálový den PokerStars Championship v čínském Macau trval plus mínus třináct hodin. To samozřejmě není málo, přesto tento počin není sám o sobě nikterak výjimečným - i na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli mnohem delší finálové dohrávky. Na Macauském finále je unikátní distribuce času mezi jednotlivé fáze šestičlenné části hry: finále mohlo do historie vstoupit jako jedno z nejkratších, složení heads-upu bylo známo už po dvou hodinách hry.

Koho by napadlo, že tento heads-up bude trvat nejDEAL

Elliot Smith a Terry Tang si navíc začínající dohrávku usnadnili uzavřením rovného dealu a uprostřed stolu zůstalo "pouhých" $38.600. Teoreticky mohlo být hotovo hodně rychle, snad jen deep struktura heads-upu nasvědčovala o opaku. Inu, stalo se: Elliot Smith se z vítězství mohl radovat až po nekonečných jedenácti hodinách heads-up souboje. Během nich nebyl dorovnán ani jeden all-in - samozřejmě s výjimkou úplně poslední handy, nějakým způsobem turnaj přeci jen musel skončit.

Ani přes velikonoční svátky se běh pokerového světa nezastaví, dny před nimi jsou však na zajímavé události poněkud chudší. Nečekané čínské pokerové dobrodružství nás tedy přimělo k ohlédnutí se do minulosti: co je pravdy na zvěstech o tom, že macauský heads-up byl tím nejdelším v historii?

S naprostou jistotou toto tvrzení potvrdit nemůžeme, na druhou stranu ho ani nevyvrátíme. Jedenáct hodin psaná tečka za turnajem nemá v dostupných pramenech obdoby, narazili jsme ale na mnoho jiných zajímavých duelů, které se s ní snad mohou rovnat. Do délky, do zajímavosti, do okolností…o těchto heads-upech stojí za to vědět.

Tom McEvoy vs. Rod Peate, Main Event WSOP 1983

$10.000 Main Event 14. WSOP o kousek posunul laťku návštěvnického rekordu, druhým rokem v řadě se do něj přihlásila na tu dobu úctyhodná stovka hráčů, celkem jich bylo 108. Jedním z nich byl i legendární Doyle Brunson, který mohl získat svůj třetí titul z hlavního turnaje a vyrovnat tak svého přítele a učitele Johnnyho Mosse. Ale nestalo se: Doyle Brunson byl podle historických pramenů z  University of Las Vegas eliminován v 15:30 odpoledne na třetím místě a souboj o titul přenechal na Tomu McEvoyovi a Rodu Peatovi.

Prvně jmenovaný už měl svůj první zlatý náramek z tehdejší WSOP v kapse/na ruce. Získal ho v $1.000 Limit Hold’emu, kde v heads-upu porazil Donnacha O’Deu, který se shodou okolností probojoval i do finále Main Eventu - jako první Evropan v historii.

Tom McEvoy na poker nezanevřel dodnes

Roda Peata čekala první cesta k výplatní přepážce, šlo však o premiéru jako hrom. Americký hráč vedl devítku finalistů z pozice chipleadera, na začátku dne před sebou měl 389.000 z celkových 1.080.000 ve hře. Skok mezi prvním a druhým místem byl obrovský: na vítěze čekalo $540.000, runner-up si odnesl pouze $216.000.

Doyle byl tedy eliminován v půl čtvrté odpoledne, turnaj se však překlenul přes půlnoc. Poslední handa, ve které McEvoyovy pocket Q , Q  porazily v pre-flop konfrontaci Peatova K-J se udála až v 01:38 ráno. Pánové spolu bojovali před sedm hodin čistého času, historie si jako vítěze pamatuje McEvoye. Ten si své místo zajistil v satelitu, jako vůbec první šampion Main Eventu v historii. WSOP se pomalu počínala transformovat do dnešní globální podoby.

Chip Reese vs. Andy Bloch, $50.000 WSOP H.O.R.S.E. 2006

Do rozpisu WSOP v roce 2006 byl premiérově zařazen $50.000 H.O.R.S.E., v té době nejdražší turnaj Světové série. Hned napoprvé se do velkého turnaje v mixed variantě pěti disciplín přihlásilo 143 hráčů, kteří vytvořili téměř sedmimilionový prizepool. Budoucí vítěz turnaje měl prokázat svou všestrannost a stát se nekorunovaným nejlepším hráčem světa, tomu odpovídala i patřičná odměna. Zatímco runner-up získal $1.029.600, na vítěze úvodního turnaje dnes známého jako Poker Players Championship čekalo $1.784.640.

Část z výše zmíněné odměny si našla cestu i na tuto fotografii

Phil Ivey byl tehdy na vzestupu sil i popularity, do heads-upu prestižního turnaje se ale těsně neprobojoval a souboj o zlatý náramek přenechal na Andym Blochovi a Davidu 'Chip' Reeseovi. David byl svými spoluhráči považován za možná nejlepšího/nejvšestrannějšího hráče světa a svou dominanci prokázal i v tomto eventu. Bez práce to ale rozhodně nebylo.

Od počátku devítičlenného finálového stolu až do poslední handy uplynulo dvanáct hodin, přičemž heads-up samotný zabral sedm hodin a deset minut čistého času - těsně tím překonal rekord z Main Eventu 1983. Až po takto dlouhé době porazil Reese se svým A , Q  Blochovo 9 , 8  a získal třetí náramek své kariéry. Bohužel pro poker, v prosinci následujícího roku Chip tento svět opustil v pouhých 56 letech. Jména dalších vítězů Poker Players Championship jsou na jeho počest vyryta do podstavce Chip Reese Memorial Trophy.

Qui Nguyen vs. Gordon Vayo, Main Event WSOP 2016

Ač se můžeme (a budeme) do historie vracet sebevíce, to dost možná nejpodstatnější máme ještě v živé paměti. I když pro nás svým způsobem skončila loňská November Nine eliminací Vojtěcha Růžičky během jejího druhého dne, světový šampion byl korunován až po třech dnech bojů.

Původní chipleader Cliff Josephy se klidil z cesty na třetí příčce, když ve dvou po sobě následujících handách rozdělil své čtyři desítky milionů v žetonech mezi oba zbývající oponenty. Gordon Vayo nastoupil do heads-upu s 200M v žetonech, Qui Nguyen se 136M. Na počátku heads-upu vlastnili oba pánové 125, resp. 85 velkých blindů, ideální to podmínky pro korunovaci nového světového šampiona.

Krátce po začátku heads-upu, přesněji po dvanácti handách, převzal Nguyen otěže do svých rukou a převzal chiplead, k překvapení všech svou hrou o mnoho zkušenějšího oponenta decimoval. Vayo se v důležitých chvílích dokázal dvojnásobit, následně své žetony opět odevzdával. A znovu. A znovu.

Několikrát už Vayova eliminace vypadala nevyhnutelně, nakonec přišla až v 181. handě duelu. Gordon 3-bet shovenul posledních 17 velkých blindů s J , T , Nguyen dorovnal s K , T  a po vyložení boardu K , 9 , 7 , 2 , 3  bylo hotovo: Qui se stal nečekaným vítězem Main Eventu WSOP. Pokerový svět byl u vyržení, celý souboj trval více než osm hodin.

Heads-upy v turnajích WSOP jsou specifické, ve Světové sérii nejsou oficiálně povoleny a hráči tak musejí dohrávat podle diktátu výplatní struktur - nechtějí-li obcházet vedení WSOP a domlouvat vlastní dealy, které ne vždy musejí být dodrženy. Možná i proto jsme se v Las Vegas dočkali tolika zajímavých a dlouhých duelů. I v jiných sériích a turnajích se však bojovalo předlouhé hodiny, mnohokrát i s jistotou peněz z dealu v kaspe. Na to se ale dostane až v druhém dílu našeho miniseriálu.