Multitable turnaje: 11. část

Rozdíly mezi Low/Mid a High Stakes

První věcí, kterou si musíme uvědomit, je ta, že ranges soupeřů na vyšších stakes jsou mnohem agresivnější než ty na low/mid stakes. Vezměme si například shoving ranges při stacku o velikosti 10 BB s ante ve hře. Pokud celý stůl ve $100 re-buyi foldne k hráči, který sedí na CO a má právě tento stack, tak od něj můžeme očekávat shove s opravdu širokou range, někdy to budou dokonce jakékoliv dvě karty. Teď si ale představme úplně stejnou situaci v $50 turnaji. Myslím si, že průměrný hráč tu často shovne pouze A high, páry, any two broadway karty a několik suited connectorů. Někteří zde dokonce foldnou i slabší esa a broadway karty. Jako vždy potřebuje pozorně sledovat hráče po své pravici a mít představu, kdo je čeho schopný, obecně ale můžeme říci, že se stoupajícími stakes agresivita hráčů narůstá a jejich shoving ranges jsou více wide.

Širší tu budou také opening ranges, ale to je vcelku pochopitelné. Větším rozdílem je ale to, že se zde setkáte mnohem častěji s 3bety, které jsou nyní velice frekventované a i jejich ranges jsou tu mnohem širší. Pokud například v $50 turnaji otevřu z MP2 a soupeř na buttonu mě 3betne se 30BB efektivním stackem, tak mu většinou přiřadím poměrně tight range, ale samozřejmě záleží i na tom, co je to za hráče. Přesto se pravidelně budete setkávat s lidmi, kteří tohle udělají pouze s Q-Q+/A-K. Mezitím v turnaji, jako je $100 re-buy, se bude tato 3bet range blížit něčemu jako A-Q+/9-9+ - opět s přihlédnutím k hráčům a celkové dynamice hry. Hráči na vyšších stakes navíc dělají při 3betování mnohem méně chyb. Mnoho z nich má jasnou představu o tom, s jakým stackem by měli shovnout, s jakým flatnout, 3betnout a pokračovat postflop nebo kdy použít 3bet jako go and go. V low/mid turnajích ale často vídáme tak průhledné věci, jako min3betování velice silných hand, 4x/5x 3betování hand, které onen hráč neumí dost dobře zahrát (T-T - Q-Q, A-K), nebo shovy za naprosto nepatřičné částky (buďto hráč nechápe pot odds a jammne, i když nemá žádnou fold equity, anebo shovne obrovský stack v porovnání s původní sázkou, řekněme 10-15 násobek původního betu). Je jasné, že i na vyšších limitech najdeme několik hráčů, kteří dělají při 3betování stále chyby, ale v porovnání s low stakes jich mnoho není a naprostá většina soupeřů se vám bude snažit svojí agresí co nejvíce znepříjemnit život.

Protože hráči jsou na nižších stakes pasivnější, snažím se hrát agresivněji. Jestliže sedím u stolu, na kterém po mé levici sedí hráči, o kterých vím, že jsou schopni 3betu pouze se silnou handou, tak začnu v late pozicích raisovat malými částkami (2,3-2,5 BB) velice wide range rukou. I když se někteří hráči rozhodnou bránit svůj big blind (což mnoho z nich dělá, protože nerozumí důležitosti pozice), tak postflop poté hrají stejně příliš pasivně a "lajdácky". V high stakes turnajích je zase třeba hrát více TAG stylem, protože mí protivníci budou dělat jak preflop, tak i postflop mnohem méně chyb a já díky své tight hře mohu často jejich agresivitu využít k nějakému spewu. Samozřejmě to ale nesmíte příliš přehánět, aby se z vás nestal přílišný nit a vy si byli stále schopni hledat takové spoty, ve kterých můžete najednou svoji range otevřít a vyvést přemýšlející hráče z rovnováhy. Kromě toho v low stakes turnajích flatcalluji preflop trochu wider, protože protivníci tu často v postflop hře udělají nějakou chybu, věnují mi free karty a neočekávám příliš často nějaký squeez.

Dalším velkým rozdílem, na který při stoupání ve stakes narazíte, je koncept raisování pro informaci a pot control. Podívejme se, jak jednu a tu samou handu zahrajeme různými způsoby, podle toho, na kterých stakes se aktuálně nacházíme.

Příklad

První level PokerStars turnaje s počátečním stackem 3.000 a blindy 10/20. Hráči v handě se navzájem nijak neznají. Hráč na buttonu drží kombinaci 9-9.

Preflop: UTG+1 raisne na 70, fold až k buttonu, který callne, hráči na blindech pokládají.

Flop: 2-5-7 rainbow
UTG+1 vsadí 120.

V $1.000 turnaji bych předpokládal, že tu button flatcallne v téměř 100 procentech případů. Button totiž ví, že pokud 9-9 raisne, tak tu neexistuje žádná ruka, ze které by mohl dostat nějakou value a v podstatě tak mění svoji handu v bluff. Místo toho se rozhodne pro call, kontrolovat velikost potu, využít své pozice a zvážit další akci na turnu. Další změnou týkající se openraisování je schopnost porušit pravidlo o velikosti stacků. Například - jsem v turnaji plném špatných weak hráčů, kteří mě nikdy nedokáží 3betnout bez opravdu velké handy. Pokud sedím na CO s A-9s a foldne se až ke mně, tak raisnu 2,4x s plánem foldnout na re-raise. Ve 100 re-buyi bych tuto handu ale jednoduše shovnul.

V té samé handě by se v $50 turnaji stalo pravděpodobně toto: UTG+1 by betnul 120 a button by raisnul na 360. Hráč na buttonu by nebyl schopen přemýšlet o handě jako celku a na celou věc by nahlížel příliš jednoduše: "Je to 7 high flop, já mám pár devítek, takže mám pravděpodobně nejlepší handu - proto bych měl raisnout, ať vím, na čem jsem." Když pak dostane re-raise, sedí v tank módu, neví, co má dělat a přemýšlí, jak se jen mohl dostat do tak strašného spotu. Na tomto boardu a při těchto stack sizes je raisování s 9-9 většinou chybnou hrou. Někdy sice narazíte na hráče, kteří jsou ochotni se stacknout s opravdu nesmyslnou handou, ale příliš často se to nestává.

Další velice důležitou věcí při přechodu na vyšší stakes je změna hry v bubble fázích. Jak na final table bubblu, tak i v klasickém cash bubblu se již nesetkáte s velkým počtem hráčů, kteří přejdou do nit módu a budou vám vše pokládat. Stále tu bude pár hráčů, kteří hrají turnaj nad své možnosti a budou se snažit bublinu přežít, ale bublina v $50 turnaji se bude od té ve 100 re-buyi nesmírně lišit. Jak jsem již zmínil podobnou věc výše - v $50 turnaji , ve kterém budeme mít solidní stack (nemusí být nutně obrovský), můžeme v bubble fázi bez obav openraisovat 2,3-2,5x velkou spoustu hand a pokud soupeř nenajde opravdu silnou handu, nemusíme se obávat nějakých častých 3betů a flatcallů. Tohle ale ve 100 re-buyi nehrozí a já svoji hru neměním, leda že bych měl opravdu monstrózní stack nebo takové štěstí, že by se mi na stole sešli zrovna neobyčejně slabí hráči. V nižších turnajích jen málokdy vidíte někoho dalšího, kdo se snaží nějakým způsobem převzít kontrolu nad stolem (pokud tedy nemá opravdu hodně chipů), ale ve stovkovém narazíte na spousty light 3betů a hráči jen tak nedopustí, aby se po nich někdo "vozil".

Další přizpůsobení přichází s tím, jak moc budu hrát na očividnou value nebo zkoušet různé "triky". Musíte si uvědomit, že hráči na vysokých stakes si moc dobře všímají vašeho betsizingu. Také vědí, že moc dobře víte, co si se svým stackem můžete dovolit, a pokud se pokusíte o nějakou nestandardní hru, tak jste velice nápadní a oni okamžitě zpozorní.

Příklad

Blindy jsou 200/400 s 50 ante. My jsme na small blindu s 9.600 žetony a držíme A-A. Button má 15.000.

Preflop: Celý stůl foldne až k buttonu, který open raisne na 1.100.

Ve 100 re-buyi bych tu shovnul, stejně jako bych shovnul svoji celou 3betting range. Pokud bych tu raisnul na nějakých 3,000 (které mě očividně pot commitují), tak přemýšlející hráči okamžitě ví, že tu mám pravděpodobně obrovskou handu (ačkoliv tohle dělají hráči i s handami, se kterými nechtějí akci a snaží se pouze vypadat silně, řekněme s A-T, ale to je zase na jiný článek) a tu horší bych normálně spíše shovnul. Takže místo toho, abych jim dával takovouto informaci, budu se snažit být nečitelný a pushnu (to nečitelné je, protože soupeři tu jednoduše nebudou schopni jakéhokoliv readu - mohu tu mít A-T, 5-5, K-Qs nebo A-A). Také vím, že jen málo dobrých hráčů tu flatcallne za 1/3 svého efektivního stacku jen proto, aby se podívali na flop a doufali, že pro ně bude dobrý, nebo v opačném případě foldovali na můj nevyhnutelný flop shove. V $50 turnaji bych se ale pokoušel o nějakou fancy play a buď bych flatcallnul (což ve 100r při těchto stack sizes na SB prakticky nikdo nedělá), anebo 3betnul takovou částku, o které by si můj oponent myslel, že bude dobré ji callnout a podívat se na flop, nebo ji dokonce 4betnout, pokud by si mysleli, že mají nějakou fold equity.

V low stakes turnajích najdeme spoustu situací, ve kterých můžeme hrát takovým způsobem, který by byl v těch vyšších příliš průhledný, ale zde z nich dostaneme velkou value. Můžeme například slowplayovat ve spotech, ve kterých jsme commitnuti a nikdy bychom necallnuli bez opravdu silné handy, ale soupeř si to jednoduše neuvědomuje. Čím výše hrajete, tím lepší hráče potkáváte a měli byste se ujistit, že vaše akce budou vypadat úplně stejně pro vaši celou range, abyste soupeřům zabránili přesnému odhadnutí handy, kterou v té chvíli držíte.

Na závěr bych snad ještě chtěl připomenout, že hráči na nižších limitech se, v porovnání s těmi na vysokých, přizpůsobují pomaleji (nebo se někdy ani přizpůsobit nechtějí). V těžších turnajích se naplno projeví důležitost metagame - historie a ready začnou být velice zásadní věcí při určování něčí range. Na nízkých stakes hráči nejsou schopni otevřít svoji range proti vaší agresivní hře. Hrají "usedlým" stylem, nepřizpůsobí se a nevědí, jak reagovat na různé neobvyklé situace. Zatímco pokud se stanete čitelnými pro vynikající hráče, tak ti vás buď přehrají, nebo dostanete absolutně minimální value ze svých dobrých hand. Základním faktorem dobré hry proti těžkým protivníkům je dobré pochopení metagame.