Kompletní přepis tiskové konference Vojtěcha Růžičky v King's Casinu

Vojtěch Růžička, český finalista Main Eventu letošní World Series of Poker, si v těchto dnech užívá život opravdové celebrity. Poté, co absolvoval povinné kolečko rozhovorů v Las Vegas a tradiční letištní peripetie při návratu do České republiky (o těch bude ještě řeč v následujících dnech), následovalo shledání s rodinou v rodném Liberci, ovšem vítané chvíle odpočinku netrvaly dlouho, protože již v pátek byl v plánu přesun do King's Casina Rozvadov a tedy i první mediální povinnosti na tuzemské půdě. Pozvání na premiérovou tiskovou konferenci přijala řada ne-pokerových médií, mezi nimiž nechyběl Český rozhlas Radiožurnál, TV Nova, Blesk, Tiscali či OneTV, a také zástupci dvou pokerových redakcí, včetně té naší.

Růžička dorazil do King's Casina v dobré náladě krátce před třináctou hodinou odpolední a po doladění posledních detailů se svým mediálním manažerem Tomášem Kačenou a moderátorem Luďkem Staňkem zhruba o čtvrt hodiny později usedl do horkého křesla, aby zodpověděl všechny připravené otázky. Jejich kladení se po odříkání úvodního monologu chopil sám Luděk, přítomní novináři na českého hráče nastoupili až ve druhé části konference. Přepis obou vám nyní nabízíme.

Luděk Staněk: Já bych tedy začal klasickou otázkou - jakej je to pocit?

Vojtěch Růžička: Pocit je to krásnej. Je to něco, kvůli čemu člověk dlouho pracuje, celej svůj život tu hru studuje, snaží se zlepšovat. Tohle je to nejlepší, ten největší turnaj, na kterej vlastně celou tu dobu trénujeme. Taková šance může přijít jen jednou, takže ji musím využít co nejlépe. Zároveň je to tedy trochu svazující.

LS: Más za sebou ten obrovskej turnaj, kterej se skládá z několika hracích dnů a hraje se v podstatě dvanáct... dvanáct hodin, ne?

VR: Je to většinou deset hodin čistýho času, takže společně s přestávkama to zabere třeba třináct hodin.

LS: Jak fyzicky náročné je postoupit až to té závěrečné devítky?

VR: Extrémně. Musím říct, že jsem si neuměl představit, jak extrémně náročný to je. Člověk má problém usnout, já už jsem si myslel, že mám nějaký zkušenosti, abych se tomuhle vyhnul, ale upřímně přiznávám, že od dne 5 jsem toho naspal skutečně málo. Ten adrenalin se z těla jednoduše během noci nedá vyhnat.

LS: Ty jsi velice zkušenej pokerovej hráč, koneckonců tady v Rozvadově jsi vyhrál už v letech 2011 a 2012 zastávky German Championship of Poker. Jak se Main Event liší atmosférou nebo fungováním od turnajů ať už evropského nebo světového okruhu?

VR: Je to odlišný, především se ty druhé a třetí dny na evropské tour nebo třeba tady v Rozvadově nehrají tak strašně dlouho a taky to rozhodně není tak sledovaný. Obzvlášť během posledního dne tam byly vyloženě davy lidí a při hře bylo poměrně rušno, což pro mě byla další nová věc. A hlavně je ve hře víc peněz, takže ty nervy se všema okolo lomcujou mnohem výrazněji.

LS: Ty jsi v podstatě už jen tímhle svým postupem vyrovnal své dosavadní turnajové výsledky. To znamená, že jsi měl do této chvíle podle sítě hendonmob navyhráváno nějakých 1,1 milionů dolarů a v tuhle chvíli jsi na více než dvou milionech - jak velkou roli v tom tlaku na tebe hrály peníze? Ta vidina dolarovýho milionářství?

VR: Peníze jsou samozřejmě důležitý, hraje se především o ně, nicméně v případě Main Eventu přece jenom existuje ten faktor toho, že je to ten hlavní turnaj, ten největší turnaj a dá se vyhrát asi jen jednou za život. Takže bych řekl, že ty peníze byly na srovnatelný úrovni s vidinou vítězství. Za normálních okolností se poker hraje spíše o peníze, ale v tomhle případě přece jenom ta možnost vyhrát a stát se v listopadu světovým šampionem byla možná ještě více svazující.

LS: My jsme říkali, že ten Main Event hraje přes šest tisíc lidí (6.737 pozn. red.), jedná se o obrovskej turnaj, projít tím polem trvá nesmírně dlouho a je to zároveň nesmírně náročný. Řekl sis někdy během tý cesty, že to nedopadne?

VR: Takovou obecnou poučkou je brát to den po dni, hru po hře a příliš nemyslet dopředu, protože potom člověk neřeší správně to svoje rozhodnutí, který zrovna dělá u stolu. Takže já jsem se snažil příliš dopředu nekoukat. Ta kritická situace ale přišla někdy ve čtvrtém dni, kdy už jsem byl v tom zbývajícím poli na shortstacku, ale naštěstí jsem tuhle situaci ustál.

LS: Ty se na živý scéně pohybuješ poměrně dlouho a máš stabilní výkony, jak si myslíš, že český poker tvůj úspěch může změnit? Jak mu může pomoci?

VR: No, tak na to si asi musíme teprve počkat, ale byl bych rád, kdyby české turnaje, ať už je to tady v Rozvadově nebo i jinde, hrálo co nejvíce lidí, protože turnaj je o to krásnější, když je co nejobsazenější. Čím více lidí ho hraje, tím je zajímavější, napínavější a dá se vyhrát víc peněz.

LS: Je nějaký rozdíl mezi tím hrát Světovou sérii v tom smyslu, zda se liší tamní hráči od těch, které potkáváš na evropském okruhu?

VR: Nepochybně liší. V Americe je poker přece jenom více zakořeněný, takže vlastně i průměrný Američan už poker někdy hrál a je to vidět i na těch hráčích. Mají větší zkušenosti...

LS: ... tam je to vlastně taková domácí hra.

VR: Je to tak, tam často místo toho, aby chodili chlapi na pivo, tak jdou na pivo, ale hrajou u toho poker.

LS: V tuhle chvíli před sebou máš  do konce října pauzu, která je společná pro všechny hráče November Nine. Jak s tím časem naložíš z hlediska přípravy na finálový stůl, na překonání té poslední překážky?

VR: Pokusím se připravit co nejlépe, protože jak už jsem říkal - je to příležitost, která se nemusí opakovat. Chystám se věnovat spoustu času analýze protihráčů a určitě se budu ještě pokoušet zlepšit svoji hru. To znamená analyzovat ji, přemýšlet o tom, jakým způsobem mě vidí soupeři, zkrátka se připravit tím nejlepším možným způsobem. Plánuju tomu věnovat hodně času.

LS: Budeš si někoho v říjnu do Las Vegas brát s sebou, řekněme nějaký podpůrný tým? Nebo někoho, kdo ti reálně bude pomáhat s přípravou?

VR: Tohle je ještě v řešení, ale předpokládám, že ano. Každopádně se mnou pocestuje část rodiny a hodně kamarádů. Bude mi fandit spousta lidí.

LS: Jak tě vlastně rodina, co se pokeru týče, podporuje? Když člověk začne hrát poker, tak se většinou maminky strachují, tatínkové míň, ala často taky - jak je to u tebe?

VR: Já hraju už hodně dlouho, takže v současnosti už je jejich vztah k tomuhle mýmu zaměstnání velice velice pozitivní, ale zpočátku to tak pochopitelně nebylo. Měli obavy, nicméně když viděli, že mám stabilní výsledky a že je to v podstatě normální práce, tak začala být jejich podpora na vysoké úrovni.

LS: A poslední otázka, která musí každého napadnout - máš už představu, co si koupíš?

VR: Ne, to nemám (smích). Momentálně to chci dohrát co možná nejlépe, a to je moje hlavní myšlenka, hlavní plán.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že jsme se v našich předchozích článcích a prognózách skutečně nemýlili a Vojtěch tiskovou konferenci zvládl s naprostým přehledem, bez jediného zádrhelu a zkrátka tak, jak si český poker zaslouží. To se projevilo zejména v další části, kdy si skvěle poradil i s méně tradičními otázkami mimo-pokerových médií, na která udělal jednoznačně velice pozitivní dojem.

Takové to základní - kdy jste vlastně s pokerem začal?

Začal jsem hrát asi před deseti lety, profesionálně zhruba před osmi.

A co vás k tomu vedlo?

Hra se mi líbila, zaujala mě v ní ta složka soutěživosti, takže právě proto taky hraju nejvíce turnaje. Byl jsem vždycky hodně soutěživej a zdálo se mi, že mám na poker nadání. Nejdříve jsem se pohyboval na internetu, pak přišly i živé turnaje a začal jsem si tím slušně vydělávat. 

Než se dostanu ještě k těm vašim úspěchům, říkal jste, že ta složitost spočívá v nutnosti analyzovat soupeře a jejich hru, dá se na to tedy nějak připravit?

Rozhodně se na to připravit dá, teď mám tři měsíce na to, abych zjišťoval velké množství informací o všech mých soupeřích a plánuju to udělat co nejlíp. Každej hráč je trošku jinej a i já musím ke každýmu zvolit jinej přístup.

Kdybyste mi to měl v praxi nějak popsat, jak to funguje?

(smích) Tak existujou zkrátka hráči, kteří hrají hodně opatrně, tak proti těm já se snažím hrát každou hru a sbírat ty žetony neustále po malých částkách a naopak když se některý hráč proti mě snaží vyhrát každou hru, tak já spíše čekám na ty dobrý kombinace a s těma je pak porazím.

Kolik hodin denně trénujete? Říkáte, že je to vaše zaměstnání, je to těch 8 hodin denně jako v práci?

Ne, to ne. Musím říct, že já jezdím na tyhle velký série a tam prostě pracuju nonstop, ale mezitím docela často odpočívám, takže osm hodin denně to určitě není. Nicméně je třeba věnovat hodně času té přípravě, analyzování starších her, počítání a podobným věcem.

Jak jste postupoval turnajem, setkal jste se už předtím s někým z té devítky?

Jo jo, ty stoly se postupně hodně míchaly, takže jsem většinu z nich potkal už v předchozích dnech.

Máte představu, kolik to všechno obnášelo her?

No, tak to nedokážu přesně říct, ale určitě tisíce.

Kolik dní to vlastně celé trvalo?

Absolvoval jsem sedm dní před tím, než jsme sestavili finálovou devítku.

Kolik hodin se denně hraje?

Denně se hraje 10 až 12 hodin.

Vy jste říkal, že je to fyzicky náročné, připravujete se nějak i v tomto ohledu?

Tak snažím se alespoň trošku věnovat sportu, hraju především golf. Ale na tohle se popravdě nedá připravit, Main Event je jediná akce tohohle typu za celej rok, takže je tam unavenej úplně každej, na každým je to jasně vidět. Nebyl jsem v tom rozhodně sám.

Nějaký povolený dopink? Něco, co pomáhá?

Kafe, rozhodně.

Co nějaké talismany?

Já talismany nepoužívám, nicméně moje maminka říkala, že měla všude rozložené moje fotky, takže to možná pomohlo (smích).

Máte nějaké oblíbené oblečení, protože mám pocit, že Staszko hrál v kostkované košili?

Nemám, to se přiznám, že ne.

Takže oblečení měníte?

Ano, oblečení měním každý den (smích).

Vy jste říkal, že jste nemohl moc spát, protože ten adrenalin pracuje, nešel jste si třeba zaběhat nebo zaboxovat, nějak to ze sebe dostat?

To mě nikdy nenapadlo, ale můžu to zkusit...

Co bylo v té Americe nejtěžší? Ta spousta lidí, spánek...

Přesně, jak říkáte. Asi nejvíce ten nedostatek spánku, ten byl na konci už zničující. V kombinaci s těma nervama a adrenalinem... v závěru turnaje jsem už byl ve špatném psychickém stavu.

Jak byste našim divákům ten turnaj popsal?

Je to v podstatě mistrovství světa v pokeru, které trvá sice celé léto, ale vyvrcholí právě tímhle jedním turnajem, tím hlavním turnajem. Hraje se o hodně peněz a hraje se o titul světového šampiona, každý rok může být jen jeden.

Vy jste říkal, že hrajete golf - mají i pokeroví hráči nějaký hendikep nebo světový žebříček?

Ano, existují světové žebříčky, které většinou vyplývají z toho, kolik hráči vyhráli peněz, protože to je takové nejhmatatelnější měřítko. Ale existují i bodové žebříčky.

Do teď jste vyhrál asi milion v dolarech, kolik z toho jste musel dále investovat v zápisných do dalších turnajů? 

Ano, rozhodně velkou část z toho jsem investoval. Člověk nevyhraje pokaždé, z většiny turnajů vypadne ještě před tím, než se berou peníze, takže ano, na zápisném jsem hodně z té sumy utratil.

Kolik je vám let a odkud jste?

Je mi třicet let, jsem původem z Liberce, ale žiju v Praze.

Proč právě poker? Neexistujou jiné zajímavější karetní hry?

Především nevím o jiné karetní hře, kterou by se dalo takhle dobře živit. A je to zábava. Co je na pokeru to nejzajímavější, je to, že tam krátkodobě hraje velkou roli prvek náhody, takže může vyhrát v podstatě každý. Ale dlouhodobě se tohle smazává, dlouhodobě hrají roli schopnosti. Takže tím pádem tam vzniká tahle soutěživost a to mě na tom bavilo už od začátku.

Hodně lidí se na to dívá jako na hazard. Co si o tom myslíte vy?

Ja rád používám termín dovednostní hra. Nerad o sobě tvrdím, že jsem sportovec, protože to podle mě úplně nesedí (smích), ale dovednostní hra ano. Takhle bych to pojmenoval.

Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který se chce dostat vysoko jako vy?

Je potřeba mít na vysoké úrovni logické myšlení, umět počítat a na druhou stranu být schopen unášet tlak, dobře se vyrovnávat se spatnými situacemi, které se dříve nebo později stanou.

Jak důležitá je emocionalita a podobně?

Jo, velice, je to důležitá součást hry. Člověk nesmí být příliš emotivní, musí všechno řešit rozumově.

Takže je třeba se lidem dívat do tváří a odhadnout je?

Je to určitá složka, určitě.

Jakým způsobem trénujete, abyste měl poker face?

Poker face já netrénuju, prostě se snažím tvářit pořád stejně, moc při hrách nemluvit a tak. Ale doma si poker face nezkouším (smích). Snažím se zejména analyzovat tu technickou stránku hry, abych každou zahrál tak, jak jsem ji zahrát chtěl. To považuju za nejdůležitější.

Jak je pro vás důležité ticho a koncentrace na tu hru?

Jo, já už jsem o tom dneska mluvil. Mě trošku během posledního dne ten ruch vadil, protože jsem zvyklej na to, že mezi handama nikdo nekřičí. Ostatní hráči nesmí mluvit, když jste ve hře, ten klid je dost důležitej.

Začal jste hrát na internetu?

Ano, moje začátky byly především na internetu, kdy jsem dlouhé noci hrál a hrál, neustále analyzoval. V poslední době se ale už věnuju zejména živým turnajům.  

Kolik času tomu tedy věnujete denně? Zhruba, v průměru...

To je těžký průměrovat, protože někdy je to opravdu celý den a jindy nula, takže těžko říct. Ale řekl bych, že se to blíží normálnímu zaměstnání. Těch sedm hodin denně to v dlouhodobém průměru bude.

***

Přítomné novináře následně Vojtěch o svých schopnostech přesvědčil také ve speciálním mediálním turnaji, v němž dokázal zvítězit. První cenu, láhev šampaňského Dom Perignon, věnoval druhému hráči v pořadí, čímž už jen podtrhnul celé své dokonale zvládnuté vystoupení. Za Vojtěcha Růžičku by měl zkrátka český poker děkovat.

Exkluzivní rozhovor jsme přímo na místě s Vojtěchem zhotovili také my, na našem webu ho naleznete v horizontu několika následujících dní.