Doyle a jeho kulaté výročí

O Doylu Brunsonovi toho bylo napsáno mnoho: stohy papíru i tisíce elektronických stran. Přesto je třeba se k Texas Dollymu vracet a velebit ho za jeho přínos pro námi milovanou hru. Doyle je ztělesněním pokerového hráče, pro spoustu fanoušků bude právě on tím prvním jménem, které je ve spojení s pokerem napadne. Brunsonova kariéra je zdobena mnoha tituly a milníky, přičemž jedním z prvních a nejdůležitějších je jeho první vítězství v Main Eventu World Series of Poker. Sladký triumf Doyle okusil léta páně 1976 a v květnových dnech od tohoto okamžiku uběhne krásných kulatých čtyřicet let. Spíše než na celkové zásluhy se proto dnes podívejme na turnajový svět tehdejších dnů, jehož se Doyle stal králem.

První WSOP se uskutečnila v roce 1970 jakožto několikadenní série cash hry. Účastníci – bylo jich sedm a nechyběl mezi nimi ani Doyle – po skončení sessions hlasováním určili nejlepšího hráče. Stal se jím tehdy Johnny Moss a mohl potěžkat stříbrný pohár, který byl pro vítěze určený. O rok později se již zrodil Main Event tak, jak ho známe: freezeout turnaj, ve kterém si poslední přeživší zajistí titul světového šampiona. Jednalo se o vizionářský krok ze strany Bennyho Biniona, promotéra a pořadatele WSOP. Turnajová hra byla v té době ještě v plenkách, Binion za ní ovšem viděl potenciální mediální i fanouškovskou přitažlivost. Inu, stalo se, jak jistě všichni víme...

Utrhněme spolu několik listů v kalendáři. Poskočíme tím do již nastíněného roku 1976, kdy se poprvé udělovaly zlaté náramky všem vítězům tehdejšího ročníku WSOP. Před započetím Main Eventu odehráli hráči v Las Vegas sedm eventů, přičemž Howard Andrew triumfoval ve dvou z nich, obou NLHE. Doyle Brunson dokázal zvítězit v $5.000 No Limit 2-7 lowball a jednalo se o jeho první triumf na WSOP. Přestože se účastnil s velkou chutí všech předchozích ročníků, až v roce 1976 dokázal poprvé zvítězit.

Posílen prvním turnajovým zářezem na půdě WSOP (za zisk titulu si Dolly připsal $80.250) se mohl vrhnout na další pokus o zdolání náročného turnaje, Main Eventu. V oněch dobách se ho sice neúčastnilo tolik hráčů jako o desetiletí později, turnaj byl ovšem hraný formátem winner takes all – vítěz bere vše. Jakékoli zaváhání či momentální odvrácení štěstěny znamenalo jediné – nulu na výplatní pásce.

Texas Dolly patří k průkopníkům Hold'emu, právě on spolu s Amarillo Slimem a Sailorem Robertsem stvořil tzv. Texas Rounders – skupinu hráčů, která objížděla kasina a herny a šířila slávu této úžasné hry. Většinou tím, že své soupeře o vše obrala. Jak Amarillo (1972), tak Sailor (1975) se již svých triumfů v Main Eventu dočkali, řada tedy snad i měla být na Doylovi. Ten na své hře neustále pracoval, skvělou inspirací mu v tomto ohledu byly výkony Johnnyho Mosse. Šampion úvodního WSOP v roce 1970 (a poté i ročníků 1971 a 1974), který se stal prvním hráčem uvedeným do pokerové Síně slávy, při svém turnajovém řádění používal strategii dodnes nám dobře známou: tight hra v úvodních fázích turnaje a otevření své range úměrně se zvyšujícími se blindy.

Deset tisíc do hry za deset tisíc vložených dolarů obdrželo v roce 76 dohromady 22 hráčů. Žádné satelity se tehdy nekonaly, popularita WSOP rostla pozvolně (o rok dříve se Main Eventu účastnilo o jednoho hráče méně, řečí čísel jde o téměř pětiprocentní nárůst v návštěvnosti). O to hladovější po vítězství ovšem skupina bojovníků byla. Nemůžeme hovořit o žádné ITM fázi, bublina tehdy vzhledem k formátu praskla až s rozdáním závěrečné ruky, nicméně do finální čtveřice se kromě Brunsona dokázali dostat ještě Crandell Addington, Tom Hufnagle (hráč věrný WSOP po dlouhá desetiletí a pozdější držitel zlatého náramku z $1.500 Seven Card Stud H/L z roku 1998) a Jesse Alto.

Právě posledně jmenovaný Alto stanul Brunsonovi tváři v tvář ve finálním heads-upu. Ve snaze nashromáždit před sebou všech 220.000 chipů ve hře měl nejprve navrch Alto, nicméně žetony se pomalu přesouvaly na Brunsonovu stranu. A pak přišel jeden z nejlegendárnějších okamžiků, které poker ve své historii pamatuje.

(Slavná fotografie z heads-upu 1976, patřící University of Nevada)

Alto obdržel od dealera A , J  - jasný raise. Doyle před sebou našel T , 2  a Altovo zvýšení dorovnal. Další kolo sázek přišlo na akčním flopu: A , J , T . Křížová dvojka vyústila v jedno jediné: all in Brunsona, call Alta. Pouhé čtyři outy zbývaly Texas Dollymu a jedním z nich byla riverová T . Vymodlený full house porazil Altovy dva páry a Doylovi zajistil místo v kronikách (a také velmi příjemných $220.000).

Bad beat? Rozhodně. Náhoda? Také, ale nezapomínejme, že štěstí přeje připraveným. Brunson své dovednosti piloval po dlouhá léta – před i po tomto triumfu – a vděčíme mu za mnohé. Tento příběh má nicméně fantastické pokračování: o rok později se situace opakovala! Doyle svůj druhý Main Event vyhrál se stejnou handou (byť v jiném barevném složení) a kombinaci 10-2 se od té doby neřekne jinak, než Brunson. Řekněte, přátelé: kdo z vás to má?

Back-to-back vítězství v Main Eventu se podařilo krom Brunsona ještě Mossovi, Stu Ungarovi a Johnnymu Chanovi. Doyle ze svého hvězdného statusu dokázal těžit, největším přínosem pro pokerovou komunitu ovšem jistě bylo vydání knihy Super/System, ve které se Doyle podělil o své myšlenkové pochody a publiku tak představil vítězné strategie, ze kterých je tvořen moderní poker. Klobouk dolů, bez pochyb. Přejme Doyleovi pevné zdraví, to ho nejen poslední dobou pěkně potrápilo. Doyle ale všechny bitvy s nepřízní svého těla dokázal úspěšně vyhrát. Stejně jako za pokerovými stoly. Více se dočtete v knize Kmotr Pokeru, kterou svým fanouškům Doyle připravil. Oslavme tedy spolu s ním čtyřicetileté výročí jeho slavného triumfu. Přejeme vám spoustu příjemných pokerových zážitků.