Chino Rheem a jeho cesta k vykoupení (se)

Opět to dokázal. David "Chino" Rheem za sebou již poněkolikáté nechal dotírající zástup turnajových účastníků a v čele pelotonu si minulý týden dokráčel pro již třetí titul ze série World Poker Tour. Chino se stal šampionem WPT Seminole Hard Rock Poker Finale a kromě prize money ve výši $705.885 si zajistil již třetí titul z této – především v zámoří tak populární - série. Tím se dostal do vybrané společnosti: opanováním tří turnajů WPT se kromě Rheema můžou pyšnit už pouze Gus Hansen, Carlos Mortensen a Anthony Zinno. Slušná sestava, nemyslíte?

Označení „trojnásobný šampion WPT“ ovšem nemusí být nutně tím hlavním poznávacím znakem Chino Rheema. On totiž dokázal vyhrát první turnaj kdysi tak toužebně vyhlížené Epic Poker League a po vyhraném heads-upu s Erikem Seidelem vyinkasovat rovný milion dolarů. Ani to ale není vše, v mysli mnoha fanoušků bude zase David navěky zapsán jako November Niner; v roce 2008 ukončil svou pouť k vrcholu pokerového Olympu na sedmém místě – momentálním katem se mu stal pozdější vítěz Peter Eastgate.

Na posvátné půdě lasvegaské WSOP krom toho dokázal usednout ještě za tři další finálové stoly a v roce 2006 byl jen krůček od zisku prvního zlatého náramku; v tisícovém NLHE turnaji padl až ve finálním heads-upu s Allenem Cunninghamem. Občas se ale člověk nezavděčí, ať udělá cokoli. Chino Rheem totiž i přes svůj fascinující výčet turnajových úspěchů zůstává mezi komunitou spíše černou ovcí. Peníze je totiž vždy třeba hledat až na prvním místě...

Přibližme si ovšem nejprve Chinovy úspěchy. Aktivní obyvatel Las Vegas sbíral poctivě menší turnajové výsledky napříč různými turnajovými sériemi, jeho velká chvíle nicméně přišla uprostřed parného léta 2008. Po předkrmu v podobě pátého místa v $5.000 Mixed Hold'Em eventu (náramek zde nebral nikdo jiný, než Erick Lindgren) se David rozhodnul pochutnat si na hlavním chodu tehdejšího turnajového menu. Již po devětatřicáté se v Las Vegas rozehrál Main Event WSOP. 6 844 zaregistrovaných hráčů dychtilo po úspěchu a nejprestižnější pokerové trofeji světa. Této metě se drtivá většina z nich nikdy nepřiblíží, nicméně kdo nehraje, nevyhraje, že?

Den za dnem odkrajoval masy hráčů z turnajového pole jako řezníkův nůž plátky slaniny, až po vyřazení Deana Hamricka praskla do té doby nejsledovanější bublina v historii – v turnaji zůstala poslední devítka hráčů a novinkově na sebe dostala slušivou nálepku November Niners (dodejme, že Hamrick se částečné rehabilitace dočkal o čtyři roky později, kdy vyhrál v $1.500 NLHE eventu svůj první náramek). Nastala čtyřměsíční pauza v turnaji, během níž se zbývajících devět šťastlivců mohlo připravit na ostře sledovanou dohrávku a zároveň kolem sebe vybudovat potřebný hype. David Chino Rheem mezi nimi nechyběl!

Jeho listopadové dobrodružství nakonec nemělo moc dlouhého trvání – na sedmé místě do finálových soubojů vstoupil, na sedmé příčce ho nakonec opustil – nicméně odměna více než $1,7M byla dostatečnou útěchou, ostatně o sedm let dříve si natolik peněz nepřišel ani celkový šampion, Carlos Mortensen. Ano, ten samý Carlos, který je spolu s Chinem v prestižním klubu trojnásobných vítězů WPT, tehdy obdržel za triumf v Main Eventu $1,5M. O tehdy osmadvacetiletém Rheemovi se tedy vědělo a on dokázal momentum dokonale využít.

Pouhý měsíc po uskutečnění první November Nine dohrávky se v Las Vegas rozehrál turnaj pod hlavičkou WPT: $15.000 NLHE Doyle Brunson Classic. 497 hráčů zaplatilo vstupné, rovná stovka z nich se pak dočkala finanční odměny. Doyle Brunson, po němž je tento velkolepý turnaj pojmenován, byl na 66. místě mezi nimi, to je ovšem v tuto chvíli vedlejší. Chino mezi téměř pěti stovkami soupeřů nenašel přemožitele a bum – titul byl v kapse. Ruku v ruce s ním i prize money převyšující jeden a půl milionu dolarů. Pokerový svět ležel Rheemovi u nohou – silný finiš kalendářního roku z něj udělal jednoho z nejžhavějších turnajových hráčů oné doby.

Připravte se a hop! Dostali jsme se do roku 2011. Online světem hluboce otřásly události Černého pátku, v naší české kotlině jsme se dočkali těžko opakovatelného zážitku díky deep runu Martina Staszka v Main Eventu WSOP a druhá část kalendářního roku měla patřit premiéře ostře sledovaného projektu Epic Poker League. To, že tento projekt se po odehrání pouhých tří eventů potopil ke dnu jak Titanic je věcí samostatného článku, první event byl napjatě očekáván a nespočet párů zvědavých očí nakonec spatřil další slavný triumf Davida Rheema. V heads-upu si Chino připsal cenný skalp Erika Seidela (byť o vlasovou pokrývku hlavy Erika připravil především čas) a do sbírky přidal další titul – a další milion dolarů. Nyní ale nastal čas naše vyprávění trochu okořenit, s tím vyhraným milionem to totiž nebylo jen tak.

Přepážka pro vyplácení výher byla toho dne velmi hustě obsypaná hráči. Nejednalo se ovšem nutně o účastníky prvního klání Epic Poker League. Spíše než na cashout z turnaje se zde čekalo na Rheema samotného: pár dní před započetím EPL vyplul díky diskuznímu fóru twoplustwo.com na povrch pro China nepříliš lichotivý příběh o nesplácení dluhů. Will „molswi47“ Molson, mj. vítěz High Rolleru z PCA 2011, se ve svém příspěvku rozepsal o své zkušenosti s Davidem a rozpoutal tím bouřlivé vlákno plné souhlasné odezvy.

Ve zkratce: během EPT Londýn 2010 se skrze společného přítele Molson seznámil s Rheemem, o kterém měl jen to nejlepší podvědomí díky jeho účasti ve velkých turnajích. V rozpise EPT zůstával poslední turnaj: turbo High Roller a Rheem potřeboval získat $20.000 pro účast v tomto závěrečném klání – a zároveň stejnou částku pro Michaela „Grindera“ Mizrachiho. Peníze měly být Molsonovi vráceny obratem. PokerStars, přes jejich účty k transferu došlo, ovšem udělaly chybu a jak Rheemovi, tak Mizrachimu přišlo na účet místo dvaceti hned čtyřicet tisíc. Turnaj se rozbíhá, Rheem opět prokazuje své excelentní schopnosti a v tomto High Rolleru nakonec končí na třetí příčce, prize money činí $150k.

Mizrachi vrací svých čtyřicet tisíc, Rheem přes sebe i přes úspěšný výkon přehazuje kouzelný plášť neviditelnosti a s Kanaďanem Molsonem přestává komunikovat. O pár týdnů později pouze zasílá zprávu v duchu tvrzení: sorry, jsem bez peněz. Uběhnul téměr rok od této „výpůjčky“ a Molson své peníze stále neměl zpět. Rozhodnul se tedy o své zkušenosti rozepsat a varovat ostatní členy komunity před nepříliš dobrou platební morálkou. K údivu především fanoušků se ovšem strhla bouře odezvy, která na Chinovi nenechalu jedinou nit suchou.

Své k dobru přidaly pokerové hvězdy jako 2011 WSOP Player of the Year Ben Lamb, Tom Dwan či další November Niner (tentokráte z roku 2010) Joseph Cheong, jimž Chino také dlužil. Cheong, třetí muž Main Eventu WSOP a takto rovněž věřitel $40.000, vyslal do světa jasné prohlášení: „Neměl jsem tušení, že jen tak málo lidí vědělo o Chinovi. Pokud by vyhrál deset milionů dolarů v loterii, garantuji, že všem peníze vrátí (pokud ho potkají dříve, než s nimi vyrazí do kasina)... poučení z příběhu? Nikdy nepůjčujte Chinovi peníze“.

Po triumfu v Epic Poker League se spousta hráčů – v čele právě s Lambem a také Erikem Cajelaisem – těšila na navrácení dluhů, nicméně nic nebylo tak jednoduché. Rheem měl v turnaji backera (spekulace vedly k zakladateli Cirque de Soleil a charitativní organizace One Drop Guyi Lalibertému) a z vyhraného milionu měl nárok pouze na menší část, přibližně 20 procent. Ani tato velká trefa tedy nedokázala uhasit oheň, který vzplál uprostřed pokerové komunity a Chinova image byla zřejmě nadobro poškozena. Jedno slovo totiž občas dokáže řici více než tisíc vět a v Rheemově případě se jedná o nelichotivou nálepku scammer.

Při každé další turnajové trefě přišla tato aféra na přetřes. Ideální příležitost nastala v květnu 2013: v hvězdami nabitém $25.000 WPT World Championship Rheem opět nenašel přemožitele a do statistik mu přibyl druhý titul WPT a k tomu $1.150.297. V heads-upu si Chino poradil s Erickem Lindgrenem a tento souboj budiž v naší kauze zajímavý: i Lindgren, někdejší člen týmu Professionals herny Full Tilt Poker, si vybudoval pověst špičkového hráče bojujícího s dluhy, v Lindgrenově případu dokonce jeho pohledávky vedly k opakovanému vyhlášení osobního bankrotu. V roce svého druhého WPT triumfu Chino pokytnul rozhovor webovému portálu pokerlistings.com, ve kterém přiznal, že na jeho pošramocenou pověst má právem.

„Věci, které lidé říkají na síti, nejsou nezbytně zcela pravdivé, ale určitá část pravdy v nich je“, prohlásil v onom rozhovoru. „Snažím se z každé situace vytěžit to nejlepší. Nemá smysl být pesimistou. Negativní myšlení ničemu nepomáhá“. To jsou bez pochyby povzbuzující slova, otázkou nicméně zůstává, co na ně řekli Rheemovi věřitelé. Sám Chino si svoji budoucnost plánuje nepokerově, ale hra mu dává možnost z dluhů se vykoupit. „Hraju, protože jsem v tom dobrý. Osobně se chci konečně vyhrabat z dluhů a pak zjistit, co vlastně chci dělat se zbytkem svého života... pořád říkám, že se zkusím změnit, ale buďme upřímní: prozatím jsem to úplně neudělal. Metodou pokus/omyl člověk dospívá. Alespoň mě to stálo hodně pokusů a omylů.“

Zpět do součanosti, která má opět (hořko)sladkou příchuť triumfu. $10.000 WPT Seminole Hard Rock Finale a 342 účastníků z nichž 341 musí ve výsledkové listině vzhlížet vzhůru: k Davidu Rheemovi. Chino si připsal další cenný titul a jeho příběh se tak dočkal oprášení. O tom, že Chinova cesta k vykoupení ještě zdaleka není u cíle, nejlépe svědčí tweet od Rheema samotného. Další tweet již autorka smazala, nicméně ukazoval fotografii čekatelů na Rheemovu výplatu, takže na starých pořádcích se prozatím nic nezměnilo. Vzhledem k nespornému turnajovému talentu, kterým Chino disponuje, mu musíme popřát co nejšťastnější budoucnost. A vám všem ostatním spoustu příjemných pokerových zážitků.

Wanna say thanks to everyone for there kind words and support.. Everyone knows I'm tryin to do the right thing. But. pic.twitter.com/4xMAvT2Obx

— David Rheem (@ChinoRheem) 22. dubna 2016