Billy "Pappas" Pappaconstantinou - světový šampion ve stolním fotbale a jeho splněný sen

Premiérová účast jako z pohádky

V letošním roce se na finálovém stole nejslavnějšího pokerového turnaje světa představí dvojice rekreačních hráčů, kteří ovšem nemohou být ve vzájemném srovnání snad více odlišní. Zatímco Brazilec Bruno Politano si v uplynulých šesti letech udělal z pokeru poměrně slušně výdělečné hobby, William "Billy Pappas" Pappaconstantinou splňuje definici amatérského pokerového nadšence přece jen lépe. Ve svém pokerovém resumé až do nedávna nemohl nabídnout placená umístění na prestižních živých akcích a cizí jsou mu i finálová umístění ve velkých online turnajích. Sám přiznává, že se mu nikdy nedařilo za cash games stoly. A dění u stolu nejčastěji sleduje z pozice dealera v malém kasinu v Nové Anglii. Přesto se letní částí Main Eventu prokousal hned při své premiérové účasti a jeho cesta turnajem zdaleka není u konce - klání o titul světového šampiona zahájí z průběžné šesté příčky, na kterou se zařadil po zisku 17.500.000, tedy 44 velkých blindů.

Pappaconstantinou poprvé nasál elektrizující atmosféru Main Eventu ve dni 1b, v němž startovních 30 tisíc v žetonech rozmnožil na 68.775, aby si v v tom dalším zabalil 104.900. Stejně jako v případě již zmíněného Politana oficiální statistiky mlčí o údajích třetího hracího dne, nicméně důležité je to, že na konci každého z těch následujích si americký hráč do dalších částí odnášel vždy podstatně více žetonů, než s kolika začínal, a dostatečný prostor pro hru si ustrážil i pro podzimní část.

Billy Pappas, žijící legenda stolního fotbalu

Příběh "Billyho Pappase" se stal po odehrání sedmého dne jedním z těch mediálně nejvděčnějších. Rychle si ho všimly také lifestylové magazíny, které na devětadvacetiletém Američanovi zaujala především jeho kariéra profesionálního hráče stolního fotbalu. A není také divu, když mu ve stále mladém věku patří místo mezi největšími legendami této hry. "Kdybych měl zhodnotit svoji současnou pozici ve stolním fotbale, jsem si poměrně jistý, že jsem světová dvojka. Existuje chlapík, který sice již nehraje tolik, jako dříve, ale jakmile se na nějakém turnaji objeví, stále je schopný zničit úplně každého. Ve své hlavní disciplíně jsem sice třetí až čtvrtý nejlepší hráč současnosti, nicméně jsem poměrně velký univerzál," řekl jako host jednoho z říjnových podcastů webu Pokernews.com. Vášeň pro stolní fotbal v sobě objevil v pouhých sedmi letech a o pět let později byl již považován za profesionálního hráče. V šestnácti platil za uznávaného hráče i na mezinárodní scéně a jako dvacetiletý byl již považován za toho nejlepšího. V průběhu posledních devíti let získal čtyři tituly světového šampiona v individuální soutěži. Více, než kdokoliv jiný v tomto období.

Jeho současný turnajový rozvrh je tvořen převážně turnaji americké tour, která se hraje výhradně na stolech typu Tornado. Právě na těch kdysi začínal, považuje je za svoji nejsilnější disciplínu a věnuje jí také nejvíce času. Evropské turnaje se naproti tomu hrají na pěti odlišných stolech, přičemž každý z nich má svůj světový šampionát a pravidelně se koná rovněž mistrovství národních týmů. V průběhu své kariéry Pappaconstantinou ukořistil devět titulů v šampionátech, další čtyři si připsal v národním týmu.

Turnaje ve stolním fotbale fungují na podobném principu, jako ty pokerové. Týmy či jednotliví hráči nejprve složí zápisné, které se následně rozděluje mezi nejúspěšnější účastníky. Z hlediska finančních odměn se ovšem jedná o výrazně méně atraktivní odvětví. Výhry se zde pohybují převážně v jednotkách tisíců amerických dolarů a nejúspěšnější profesionálové si vydělají něco přes $30.000 ročně, což je částka, která ani těm nejlepším zpravidla k uživení nestačí. Zájem sponzorů o hru je vzhledem k nízké divácké atraktivitě mizivý, a protože zámořští hráči musí počítat s výraznými cestovními náklady, dodatečný finanční příjem se stává nutností. Pappaconstantinou ho našel ve světě pokeru.

Šokující nabídka

Hře propadl již před deseti lety, ovšem v profesionální kariéru jeho nadšení nikdy nepřerostlo. V současnosti poker zná z obou stran zeleného plátna - kromě občasného hraní pracuje na pozici dealera v kasinu Rockingham Park. "K pokeru jsme se dostal v roce 2004. Propadl jsem mu ve chvíli, kdy jeden z mých kamarádů vyhrál dolarový turnaj, pustil si Sunday Million a odnesl si z něj 27 tisíc dolarů. Naprosto mě uchvátilo, že je něco takového vůbec možné," řekl Pappaconstantinou v rozhovoru pro ESPN. Zpočátku byl prohrávajícím hráčem a do zelených čísel se poprvé dostal až v roce 2010, kdy se mu podařilo umístit na finálovém stole jednoho z vedlejších turnajů na World Poker Finals, čímž si zajistil $15.341.

V úvodu letošního roku si začal pohrávat s myšlenkou vyzkoušet si na vlastní kůži několik turnajů slavné World Series of Poker. "Byl jsem prostě jen takový chudý kluk, který doufal, že si v budoucnu nějaký event přece jen zahraje," vysvětluje. "Přemýšlel jsem o nějakém turnaji s buy-inem $1.500, nejvíce jsem zvažoval Monster Stack." Zeptal se proto svého dobrého kamaráda, zda-li by si od něj nechtěl koupit část akce, ovšem dostalo se mu odmítavé odpovědi. Po nějaké době Pappaconstantinou hledání backera vzdal a místo Světové série si naplánoval výlet na rakouský turnaj ve stolním fotbale. O pár týdnů později se mu však na displeji telefonu objevila nečekaná zpráva. "Kamarád se mě ptal, jestli si nechci zahrát Main Event."

Stejně překvapivá ale byla i Billyho odpověď. Nabídku odmítl s odůvodněním, že se nechce vykašlat na svého spoluhráče. Právě ten ho ale nakonec k účasti přemluvil. Cesta k pohádkovému příběhu byla volná.

Stoupající nervozita a nepříjemný los

"Už jen ten fakt, že si zahraju Main Event WSOP, pro mě bylo něco neskutečného. Byl jsem z toho úplně v šoku. Těch deset let jsem si každý rok říkal, že příště už to určitě vyjde a zahraju si na WSOP. No a najednou z toho byl Main Event, což by mě nenapadlo ani v nejdivočejších snech," vypráví. V úvodním hracím dni se mu povedlo zdvojnásobit startovní stack. Ve druhém byl přesazen na obtížný stůl, přesto si však na jeho konci zabalil stále slušných 84 big blindů. Dny 3 a 4 ale popsal jako "šlapání vody" a přiznal, že se měl na bublině turnaje co ohánět.

Kritická situace nastala v průběhu dne 5, kdy Pappas z UTG s 14blindovým stackem shovenul 4 , 4  a dostal se nakonec do 4way potu proti soupeřům, kteří drželi A , J , A , K  a J , J . Turnajový život mu zachránila čtyřka na flopu. "V šestém hracím dni jsem pak vyhrál snad každý pot, do kterého jsem se dostal. No a v tom závěrečném to byl sice boj, ale vyšlo to."

Neustále usměvavého hráče a finalistu s jednou z nejpočetnějších fanouškovských základen však 10. listopadu čeká zkouška ohněm. Los mu totiž u stolu přisoudil nejhorší možnou pozici - po jeho levici zasedne aktuálně druhý Felix Stephensen, vedle něhož bude operovat chipleader Jorryt van Hoof. S blížícím se finále se navíc ke slovu začíná dostávat nervozita. "Víte, nějak si už začínám uvědomovat, že se to blíží. Nemám už žádné momentum, takže začínám být hodně nervózní," přiznal v jen pár dní starém rozhovoru pro Pokernews.com.

Jako profesionální sportovec je však na tlak zvyklý a výraznou vzpruhou pro něj bude také výrazná divácká podpora v hledišti zaplněného divadla Penn and Teller. A přehnaný respekt koneckoncům nemusí mít ani ze svých soupeřů. "Popravdě jsem toho s Jorrytem hodně odehrál už v létě. Povedlo se mi do něj několik rukou, kdy jsou ho 4betoval s... no, asi bych teď ještě neměl říkat, s čím."