Au revoir: všechny české cashouty v Main Eventech EPT, část první

Kujme železo, dokud je žhavé. Poslední handa byla vyložena, Jasper Meijer van Putten si zřejmě ještě teď užívá opojného vítězného pocitu, brány European Poker Tour se jeho triumfem nadobro zavřely. Pražská rozlučka s tradiční sérií byla skromně řečeno důstojná; překonání návštěvnického rekordu nám udělalo radost a čeští hráči byli v turnaji vidět až do předposledního dne (jméno Martina Kabrhela momentálně na webu hendonmob.com patří k těm nejvyhledávanějším).

EPT sice končí, pod názvem PokerStars Championship se však již za pár týdnů začne psát nová kapitola turnajového pokeru. Pokud použijeme špetku námořnického přirovnání, vlajková loď živého pokeru pod hlavičkou PokerStars je nově pokřtěna a přestavěna na zaoceánské plavby, posádka však zůstává stejná. Přesto se nemůžeme ubránit nostalgii, značka EPT byla v srdcích pokerových hráčů a fanoušků zakořeněna až příliš dobře. Česká stopa byla v posledním pražském turnaji opět vidět, finálový stůl byl na dosah. Bylo tomu tak ale vždy? A nemusíme se bavit pouze o deseti pražských zastávkách evropské tour. Jak se vlastně dařilo našim hráčům v celé (na pokerové poměry) dlouhé historii EPT?

Cesta do pravěku

Nemusíme volat žádného přítele na telefonu, k rozklíčování těchto otázek nám velmi dobře poslouží právě bezedná databáze webu hendonmob.com. Ta v sobě ukrývá i výsledky všech 115 Main Eventů EPT, které se v rozmezí září 2004 (Barcelona, €1.000 EPT Main Event #1, 229 entries) až prosince 2016 (Praha, €5.300 EPT Main Event #115, 1.192 entries) odehrály. Kolikrát a v jakých patrech výsledkových listin byla česká vlajka k vidění?

Odpověď na první otázku je neskonale stručná: devětaosmdesátkrát. Na oněch 115 zastávek EPT připadá 89 cashoutů českých hráčů, hned na první pohled je tedy patrné, že ne vždy byly deep runy tuzemských hráčů samozřejmostí. O to větší radost nám dělal každý z nich.

Rozvíjením myšlenky vzácnosti českých cashoutů v Main Eventech EPT si začneme postupně odpovídat i na druhou výše položenou otázku. Vždy existuje více cest v podobě živých či online kvalifikací (nebo například vyhraných prop betů), dno hladiny buy-inů do hlavních turnajů EPT se ale postupem času ustálilo na €5.300 a to rozhodně není málo. O to více byly turnaje EPT a cashouty českých hráčů v nich výjimečnější a radostnější.

Jak už bylo zmíněno, historie EPT se začala psát v roce 2004 a o tomto období můžeme ve spojitosti s pokerem v českých luzích a hájích mluvit jako o středověku. No Limit Hold’em si k nám stále teprve hledal cestu a zatímco ve světě nabíral pokerový boom na stále vyšších obrátkách, v České republice se první hráči seznamovali s pravidly ‚cadillacu pokeru‘.  Vůbec první český cashout tedy pochází až ze třetí sezóny EPT.  Miroslav Šíma se tehdy v Dortmundu probojoval mezi 493 hráči tehdejšího €5.000 Main Eventu na 24. místo a vyinkasoval €12.750. Tím dosáhl nejlepšího výsledku své kariéry a prvního zápisu v kronikách EPT pro české barvy, ve statistikách třetí sezóny však zůstal osamocen.

Ve čtvrté sezóně EPT už bylo o něco veseleji, čeští hráči si připsali cashouty hned během čtyř turnajů, přičemž výkon Jiřího Kulhánka v dalším dortmundském turnaji už lze považovat za první velký úspěch: buy-in do turnaje (který ovládnul Mike 'Timex' McDonald) činil €8.000 a Kulhánek se mezi 411 hráči dostal až na 14. místo oceněné €31.700.

Jiří Kulhánek

Turnaje páté sezóny EPT pak skončily čistým průstřelem – s výjimkou historicky druhé inkarnace EPT v pražském hotelu Hilton. Do €5.250 Main Eventu tehdy naskočilo 570 hráčů a z domácí družiny se do ITM vůbec poprvé podívali alespoň dva hráči: Petr Samčenko a Pavel Blatný.

České cashouty v třetí až paté sezóně EPT

Tím se v naší dějinné lekci dostáváme z doby středověké do novověku. Šestá sezóna EPT totiž nadobro změnila tvář domácí scény a český pokerový boom mohl konečně vypuknout.

Přelom letopočtu českého pokeru

Během třetího turnaje sezóny 2009/2010 se mezi 730 účastníky londýnského Main Eventu probojoval Josef Šamánek na skvělé 13. místo a získal odměnu £23.000. Hned o dva turnaje později byla laťka domácích deep runů posunuta ještě výše. €5.300 EPT Main Event v portugalské Vilamouře si zapnulo 322 hráčů a vůbec poprvé se český zástupce probojoval až k finálovému stolu. Nestačil sice na domácího vítěze Antonia Matiase, ani na druhého Pierra Neuvilla. Nedokázal překonat ani třetího Jeffa Sarwera. To je ale vše, všichni zbývající hráči zůstali ve výsledkových listinách za ním. O kom je řeč?

Tušíte?

O muži, který hrál hlavní roli hned v dalším turnaji. Týden po portugalském finále se kolotoč EPT (šestý ročník čítal hned 13 zastávek) potřetí roztočil v srdci Prahy. €5.250 EPT Main Event zaujal úctyhodných 586 hráčů, z nichž 80 si u pokladny vyzvedlo finanční odměnu. Na 50. místě se s turnajem rozloučil Josef Guláš, 40. příčka patřila Jiřímu Holíkovi. Jeden domácí hráč však v turnaji stále pokračoval a z pětidenního pokerového maratónu si udělal soukromou steeplechase: payjumpy přeskakoval jako vodní překážky na atletickém oválu. Do závěrečného dne vedl Jan Škampa osmičku finalistů coby chipleader a přestože svou pozici několikrát přenechal jiným hráčům a do závěrečného heads-upu s Izraelcem Eyalem Avitanem nastoupil s menším stackem, vysněný scénář se nakonec stal skutečností. Škampa získal titul na domácí půdě, tehdejší euforie neznala mezí.

"Vybírat si důvěryhodné informační zdroje, kombinovat získávání zkušeností při hře s přemýšlením mimo stůl, diskutovat s podobně pokročilými nebo nejlépe o trochu lepšími hráči." Takový recept dal Jan čtenářům webu Pokerman.cz těsně po svém zlatém finále. Co je psáno, to je dáno: tento osvědčený postup se dá hráčům toužícím po zlepšení doporučit i dnes. Pravdou je, že po Škampově vítězství začali čeští hráči do turnajových listin promlouvat v mnohem větších počtech – a nemusíme se teď nutně bavit pouze o sérii EPT. Škampův triumf odstartoval pokerový boom, během něhož se námi milovaná karetní hra dostala do širšího podvědomí veřejnosti.

Zájem o ni pak v roce 2011 značně přiživil první český November Niner, Martin Staszko si však živnou půdu pro svůj budoucí lasvegaský úspěch připravil právě v turnajích EPT. Bezprostředně po Škampově pražském triumfu se v $10.300 PCA 2010 dokázal na placená místa vůbec poprvé probojovat Martin Hrubý (150. místo, $17.500), mnohem zajímavější byla z českého pohledu ale až následující zastávka ve francouzském Deauville. Mezi 768 entries tehdejšího €5.300 Main Eventu se do ITM fáze probojoval (taktéž při své placené EPT premiéře) Martin Kabrhel, české naděje na svých bedrech však nesl tehdy ještě neznámý Martin Staszko. Třinecký rodák, jehož jméno se během následujícího roku mělo stát synonymem pro poker, skromně klepal na brány finálového stolu. Podle webu hendonmob.com se jedná o jeho vůbec první cashout z živého turnaje a Staszkovo entrée na živou scénu bylo velkolepé: 11. místo a odměna €35.000. Pro zajímavost dodejme, že v tom samém turnaji se velkým způsobem představil i celkový vítěz, Jake Cody.

Tři zastávky trvající výsledkové ticho přerušil během Main Eventu EPT San Remo Ondřej Vinklárek. I on se tehdy představil na evropské scéně, mezi 1.240 entries tehdejšího Main Eventu obsadil 26. místo a u pokladny si vyzvednul €26.000 (i tento turnaj zrodil další velkou hvězdu, z vítězství se radovala Liv Boeree). Velké finále sezóny v Monte Carlu si pak i přes zvýšený buy-in €10.600 nenechalo ujít  848 hráčů a do ITM fáze se probojoval celkově devadesátý Filip Nechanský a až na 22. místo si svůj pobyt dokázal prodloužit Martin Hrubý. Po Škampově back-to-back účasti na finálovém stole (tehdy byl Škampa teprve pátým hráčem, kterému se tento výkon povedl) se stal Hrubý druhým Čechem, který si v turnajích EPT připsal dvě placená umístění.

České cashouty v šesté sezóně EPT

Minimálně – další měla následovat. O tom si ale povíme více v druhém díle našeho rekapitulačního výletu, Martinovi v něm bude patřit jedna z hlavních rolí. Vítejte v českém zlatém období.